Dnes vám povíme o životě Alice Herz-Sommerové přeživší, žena, která se vzepřela smrti a dokázala se dožít 110 let.
Proč říkáme, že přežila? Když byla velmi mladá, byla odsouzena k smrti: byla Židovka a byla poslána do koncentračního tábora. Z tohoto důvodu byla předurčena stát se obětí. Navzdory všem předpokladům však dostala přezdívku nejoptimističtější žena světa.
V jednom z mnoha rozhovorů, které Alice Herz-Sommerová poskytla, prohlásila, že má sestru dvojče, se kterou sdílí vzhled a geny svých rodičů, ale ne její radikálně opačný postoj k životu. Alice několikrát opakovala, že se narodila optimistický a že jsem vždy za všech okolností dokázal vidět pozitivní stránku i v těch nejhorších podmínkách.
Nikdy jsem nemluvil o minulosti, protože jsem nechtěl, aby můj syn vyrůstal s nenávistí, protože nenávist přináší další nenávist. A to se mi povedlo.
-Alice Heart-Léto-
Tato žena byla velmi obdivována pro vitalitu, kterou si zachovala až do posledních let svého života. Navzdory svému pokročilému věku pokračoval ve hře na klavír, což byla jeho velká vášeň, každý den. Navíc jí bylo téměř sto let, když se zapsala na vyšší vysokou školu. Jeho nadšení pro vědění nikdy nepřestalo. Pojďme společně objevit, jaká jsou tajemství této dlouhověkosti a tohoto optimismu, se kterým vždy čelil životu.
Alice Herz-Sommer a šťastné dětství
Lidé, kteří prezentují vysokou úroveň odolnost měli téměř vždy šťastné dětství. Alice Herz-Sommer se narodila v Praze 26. listopadu 1903. Pocházela z rodiny židovských hudebníků, v nichž umění a kultura zaujímaly zásadní místo.
Jeho dům navštěvovali nejslavnější umělci a intelektuálové té doby. Například Franz Kafka byl jedním z pravidelných hostů. Malá zajímavost: Sestra Alice se provdala za nejlepšího přítele spisovatele. Dále dům navštěvovali Gustav Mahler Rainer Maria Rilke Stefan Zweig a Thomas Mann. Častým hostem rodiny byl i Sigmund Freud.
Alice si vypěstovala hlubokou lásku k hudbě už od raného věku. Od osmi let se s láskou a disciplínou věnoval studiu hry na klavír a jako teenager už koncertoval po celé Praze.
Nacistická invaze
V roce 1931 se Alice seznámila s hudebníkem Leopoldem Sommerem. Vzala si ho a stal se velkou láskou jejího života. V roce 1937 se jim narodil jediný syn Raphael. Štěstí ale netrvalo dlouho a v roce 1939 bylo Československo okupováno nacisty. Většina Židů byla nucena žít v ghettu. Alice a její rodina se ve městě těšili respektu a možná i proto jim bylo umožněno bydlet i nadále ve svém bytě.
Život však začal být těžký. Jak válka postupovala, začali to dělat i sami Češi diskriminace Židé. V roce 1942 dorazily vyhošťovací dopisy Alicině matce a Leopoldovým rodičům. Byl to hluboce dramatický okamžik.
Sama Alice musela odvézt svou dvaasedmdesátiletou matku do deportačního centra. Tam se s ní rozloučil a viděl ji odcházet s vědomím, že jde vstříc své smrti. Ten pocit bezmoci byl pro ni tím nejsrdcirejším okamžikem jejího života. I po několika desetiletích Alice Herz-Sommer vzpomínala na svou matku s nostalgií, melancholií a smutkem, zvláště když poslouchala Mahlerovu hudbu.
Alice Herz-Sommer: přeživší
V roce 1943 přišel nový rozkaz o vyhoštění, který skončil definitivním oddělením rodinné jednotky. Tentokrát byl určen pro Alici, jejího manžela a syna. Všichni tři byli přivedeni do Koncentrační tábor Terezín (považováno za tábor umělců). Teoreticky by se tamním vězňům dostalo lepšího zacházení, ale realita byla úplně jiná.
V koncentračním táboře musela Alice vystupovat pro nacisty, kteří jedli a plánovali jejich vyhlazování v rytmu hudby, kterou hrál tento úžasný pianista. Ale Alice hrála i pro internované. Uvedl, že celkem odehrál 150 představení a že hudba při mnoha příležitostech pomohla utrápeným duším vězňů.
Její manžel byl převezen do koncentračního tábora Osvětim a při loučení jí řekl: Nedělej nic dobrovolně! O několik dní později nacisté hledali dobrovolníky, kteří chtěli navštívit své manžely. Alice si vzpomněla na Leopoldova slova a odmítla. Tímto způsobem se mu podařilo zachránit. Říkávala, že nejtěžší bylo vidět jejího syna hladovět. Aby ale moc netrpěl, vždy se smál.
Alice Herz-Sommer a její syn byli jedni z mála, kteří přežili koncentrační tábor. Po válce se přestěhovali do Izraele. Alice se rozhodla nežit minulostí a vychovala svého syna od nenávisti. Raphael se stal slavným violoncellistou a Alice zemřela ve věku 110 let v Londýně.
Jeho život je nepochybně příkladný. Díky ní vidíme, do jaké míry je lidská bytost schopna vydržet utrpení a jak náš postoj k životu může určovat naši budoucnost.
