Tiky u dětí: příznaky a léčba

Tiky jsou rychlé a náhlé motorické projevy, které jsou výsledkem mimovolní kontrakce jedné nebo více svalových skupin. Jsou to nedobrovolné stereotypní opakující se nepředvídatelné nerytmické. Tiky se u dětí zhoršují při stresu nebo vzteku a může být zmírněn rozptýlením nebo koncentračními manévry.

I tiky u dětí jsou nejčastější pohybovou poruchou. Zdá se, že varovný impuls je nedobrovolnou součástí tiku a často je pohyb proveden tak, aby tento impuls zablokoval. Mladší děti s rychlými tiky to však popisují jako náhlý jev, který přichází bez varování a dobrovolné účasti.

Tiky u dětí: kdy vznikají a jak se vyvíjejí

Tiky se u dětí obecně objevují ve věku 4 až 7 let. Ve většině případů jsou prvními projevy: opakované mrkání, smrkání, odkašlávání nebo kašel. Jsou častější u mužů v poměru 3:1.

Tiky mají značné výkyvy jak v závažnosti, tak ve frekvenci. Mnoho dětí, které mají drobné tiky a cestující ve věku od 4 do 6 let, nepůjde k lékaři. V 55-60% případů tiky prakticky vymizí do konce dospívání nebo rané dospělosti.

V dalších 20-25% případů se tiky stávají vzácné a příležitostné. Konečně v přibližně 20 % případů tiky pokračují až do dospělosti (v některých případech se zhoršují).

Klinická charakteristika tiků

Lze rozpoznat některé charakteristiky, které definují tyto motorické projevy. Podívejme se, které:

Tiky se zhoršují ve stresových situacíchs únavou, nemocí, emocemi nebo nadměrným vystavením obrazovkám.

• Snižují se, když se dítě věnuje z kognitivního hlediska náročné a zajímavé činnosti.

• Nezasahují do důležitých činností ani nezpůsobují pády či zranění. Jakékoli projevy tohoto typu tiků (včetně těch, které se nazývají blokující tiky) musí být zhodnoceny odborníkem, aby se vyloučila možnost funkční složky.

• Při natáčení dětí lze pozorovat výrazné rozdíly.

Obecně doprovázejí poruchy osobnosti a situace dysfunkční rodina .

• Mohou být doprovázeny určitým pocitem potěšení spolu s mimikou navzdory složitosti pohybu.

• Ti, kteří jí trpí, mají pocit, že se jí nemohou vyhnout.

• Nepředchází jim varovný pocit.

Klasifikace tiků

Tiky jsou klasifikovány jako jednoduché nebo složité motorické a vokální.

Jednoduché tiky:projevují se náhlými pohyby nebo krátkými, opakujícími se zvuky.

Komplexní motorické tiky: jsou to pohyby koordinované sekvenčním, ale nevhodným způsobem. Například vrtění hlavou, opakované opakování gest ostatních ( ecoprassia ) nebo dělat obscénní gesta ( coproprassia ).

Komplexní vokální tiky: jsou charakteristické propracovanou zvukovou produkcí, ale umístěné v nevhodném prostředí.Příkladem je opakování slabik, blokování, opakování osobních slov (palilalia), opakování slyšených slov (echolalia) nebo opakování obscénních slov (coprolalia).

Klasifikace tiků v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (DSM-5)

Přechodná tiková porucha : motorické nebo vokální tiky nebo obojí, které byly přítomny méně než rok.

Přetrvávající motorická nebo vokální tiková porucha: jednoduché nebo vícenásobné motorické tiky nebo vokální tiky přítomné déle než rok.

Tourettův syndrom(ST): mnohočetné motorické tiky spojené s vokálními tiky, které trvají rok, nemusí být nutně přítomny společně a projevují se ve stále větší formě.

Tiky u dětí spojené s jinými patologiemi

Tiky u dětí jsou často spojeny s potížemi s ovládáním impulsů k mírným alteracím neuropsychologické a motorické aktivity ak vysokému procentu jiných psychiatrických nebo vývojových poruch.

Často se například vyskytují v případě ADHD (30-60 % případů) kompulzivní chování (30-40 % případů) úzkost (25 %) destruktivní chování (10-30 %) změny nálady (10 %) obsedantně-kompulzivní porucha (5 %) a potíže s motorickou koordinací. U některých dětí jsou také pozorovány epizody hněvu.

Etiologie: vznik tiků u dětí

Tiky mají komplexní multifaktoriální etiologii a jsou vysoce dědičné. Shoda u jednovaječných dvojčat je 87 %.

V minulosti se předpokládalo, že tiky souvisejí s chováním nebo stresem a často se o nich mluvilo jako o nervových návykech nebo záškubech. Dnes víme, že jde o neurologické pohyby, které se mohou zhoršit ve chvílích úzkosti, ale že to není příčina.

Základní mechanismy zahrnují různé neuronální sítě v mozku mezi kůrou a bazálními ganglii (frontální-striato-thalamové okruhy), ale mohou zahrnovat i jiné oblasti mozku, jako je limbický systém, střední mozek a mozeček. Rovněž byly popsány abnormality v interoceptivním vědomí a centrálním senzomotorickém zpracování.

Léčba tiků u dětí: behaviorální intervence

Behaviorální intervence zahrnují různé techniky, ačkoli cesta, kterou s dítětem následovat, bude záviset na počáteční diagnóze, reakci na léčbu a událostech, které se během léčby vyskytnou (Bados 2002).

Návyková reverzní terapie (HRT) a prevence expozice a odezvy (ERP) jsou intervence, které se často používají v případech tiků u dětí na základě spolehlivých vědeckých důkazů. Snižují skóre závažnosti a frekvence tiků (Yale Global Tic Severity Score) o 40–50 %.

Návyková reverzní terapie (HRT)

Azrinem (Azrin a Peterson 1988) navržená terapie zaměřená na reverzní návyky učí pacienta rozpoznat varovný impuls tiku a poté realizovat akci – nazývanou kompetitivní reakce – která snižuje možnost výskytu nepříjemného tiku.

Obsahuje 11 hlavních technik uspořádaných v 5 fází:

Povědomí.Naučte se rozpoznávat podněty a situace, které předcházejí projevu tiku.
• Podrobný popis tiku a školení k jeho dobrovolné reprodukci.
• Sebepozorování pro rozpoznání tiku, když se objeví.
• Včasné rozpoznání pomocí tréninku k rozpoznání vjemů, které předcházejí tiku.
• Rozpoznání nebezpečných situací, ve kterých je tik pravděpodobnější.

Relaxační cvičení.

Vývoj konkurenční reakce neslučitelné s tikem. Musí to být chování, které odráží následující vlastnosti:
• Zabraňte projevům tiku.
• Musí být možné jej udržovat několik minut.
• Musí to vést ke zvýšení povědomí o tiku.
• Buďte společensky přijatelní.
• Buďte kompatibilní s každodenní činností.
• Musí posílit svaly antagonistické k těm, které se podílejí na projevech tiku.
• Musí zahrnovat izometrické napětí svalů, které brání mimovolnímu pohybu.

Motivace.Tato fáze je zaměřena jak na pacienta, tak na rodinu. Zahrnuje tři standardní motivační techniky:
Přehled problémů způsobených tiky. Sociální podpora.Pacient e kruhu rodiny zavazují se provést (nebo pomoci provést) postup. Realizace chování na veřejnosti.Aby pacient viděl možnost provádět navrhovanou metodu na veřejnosti.

Tréninkové zobecnění.Provádějte cvičení, ve kterých si pacient musí představit sám sebe, jak vystupuje v nebezpečných situacích identifikovaných ve fázi 1.

Expoziční terapie a prevence odezvy

Praxe prevence expozice a reakce pomáhá pacientovi zvyknout si na svůj stav a učí ho cítit a tolerovat pacient je požádán, aby kontroloval své tiky, zatímco terapeut měří čas, kdy může odolat.

Nejsou použity žádné konkurenční reakce ani příslušenství. Pacienti opakují test odolnosti několikrát během sezení a doba, po kterou jsou schopni udržet tiky pod kontrolou, se postupně prodlužuje.

Pravidelné a systematické provádění tohoto cvičení vám pomůže trénovat tolerance k tikovým impulsům a časem i schopnosti pacienta je ovládat. Během sezení terapeut odkazuje na impulsy, aby se pacienta zeptal, jak jsou silné; tento typ interakce vystavuje pacienta úzkosti z toho, že má tik, přestože o něm mluví.

Farmakologická léčba tiků u dětí

Rozhodnutí uchýlit se k farmakologické léčbě tiků u dětí závisí na povaze tiků a obecně se jedná o řešení vyhrazené pro nejzávažnější nebo obtěžující případy, které mohou způsobit bolest nebo zranění. V současné době klonidin (agonista a receptoru₂-adrenergní) je nejpoužívanějším lékem.

Naopak antipsychotika/antidopaminergika se zdají být účinnější u dospělých. Klinická praxe také prokazuje dobrou účinnost Aripiprazolu u dětí.

Benzodiazepiny se obecně nepředepisují k léčbě tiků, ale v akutní a těžké klinické situaci je lze použít. Pomáhají také snižovat úzkost během záchvatů, ale je lepší se jim vyhnout kvůli odrazovému efektu.