Ten hlas v naší hlavě, který nás vede a mluví, když se sami sebe ptáme, kdo jsme... Říká se tomu ego. Ale víte, co to vlastně je? Ego je produktem emocí, myšlenek a vzpomínek, které se nashromáždily po celý život. Týká se to ale také určitých přesvědčení, která nás nutí vidět realitu určitým způsobem a nutí nás myslet si, že tento způsob je jediný a pravdivý.
L' ego má tendenci připisovat označení jako národnost nebo rasa . Ztotožňuje se také se vším, co vlastníte, včetně obrazu sebe sama, který dáváte společnosti. Co se ale stane, když v určité chvíli tohle všechno ztratíme? Co se stane, když se budeme muset vzdát své státní příslušnosti, protože se přestěhujeme do jiné země nebo když ztratíme svůj majetek?
Když zmizí vše, s čím jsme se ztotožnili, objeví se existenční prázdno, protože si myslíme, že jsme ztratili svou identitu. Tato životně důležitá prázdnota je vytvořena, protože na to zapomínáme nejsme tím hlasem v naší hlavě . Nejsme naše ego, i když naše ego je naší součástí.
Největší lež je ego
-Alejandro Jodorowsky-
Jakou funkci má ten hlas v naší hlavě?
Možná si říkáte, že když je ego nějak negativní, tak proč tam je a proč je tak těžké zabránit tomu, aby řídilo naše životy? Pravda je taková ego není nic jiného než mechanismus pro přežít ve společnosti, ve které jsme náhodou museli žít . Protože od narození nevědomě budujeme své ego.
Co dělají rodiče, jakmile mají dítě? Dávají mu jméno jako první identifikaci. Potom dítě začne růst a chápat, že existují přivlastňovací slova, jako je ta moje, která mu umožňují vlastnit věci a identifikovat se s nimi. Tato panenka je moje, ne tvoje.
Jak stále roste, prostředí, ve kterém se pohybuje, ho učí pravidlům a zvykům pochopí, co může a co ne a začne se chovat určitým způsobem. Stane se prodchnutým přesvědčením, které převládá v jeho vlastní rodina : všichni muži jsou si rovni, když řeknete ne všemu, co vás lidé nebudou chtít atd.
Ten hlas v naší hlavě nám umožňuje přežít, rychle se naučit pravidla, která řídí život, abychom se mohli přizpůsobit . Víme, že tímto způsobem můžeme být milováni a získat pozornost ostatních. Ego se však vždy dívá ven, což nás nutí věřit, že ke štěstí potřebujeme partnera, mnoho přátel a schválení ostatní. Ale to není pravda.
Ego je umělá individualita vytvořená rodinou a společností. Vaše duševní klec
-Alejandro Jodorowsky-
Ego skrývá naše pravé já
Abychom prolomili tuto identifikaci s egem, je důležité zamyslet se nad rozdílem mezi tím, co nám tento hlas může diktovat, a osobou, kterou skutečně jsme. . Pokaždé, když někoho soudíme nebo se srovnáváme s ostatními, potřebujeme vědět, jak se zastavit a říct počkej, tohle nejsem já, tohle mi moje ego říká, že jsem.
Je to ten hlas v naší hlavě, který křičí, že je lepší než ty, který nám dá pocit, že nestojíme za málo, a pomůže nám pěstovat si nízké sebevědomí. Je to ten hlas, který nás vždy povede k tomu, abychom se cítili nejistě i v situacích, kdy víme, že jsme dobří a máme potenciál.
Ego skrývá naše Já . Já, které obvykle neposloucháme, ale které křičí velmi hlasitě. Ego, které říká opustit tohoto partnera, který se k vám chová špatně, ale jehož hlas je sotva slyšitelný egem, které nabízí myšlenky typu, co se vám stane ve vašem věku a bez partnera? Je lepší nechat věci tak, jak jsou.
I když nám ten hlas v naší hlavě umožnil od narození přežít, abychom se přizpůsobili společnosti, ve které jsme museli žít, existuje hranice, za kterou přestává být nápomocný a stává se nepřítelem. Pokud ho nevzděláme hned, jak to bude možné, povede nás k tomu, abychom se srovnali s pocitem, že šťastnými či nešťastnými nás dělají druzí... Navíc tato identifikace bude pravděpodobně s přibývajícími roky sílit.
Osvoboďme se od potřeby mít pověst vyhrávat, mít vždy pravdu, být lepší, mít víc. Osvoboďme se od potřeby připoutat se k věcem a lidem, osvoboďme se od pocitu uraženosti, když nám říkají něco, co se nám nelíbí. Ten hlas v naší hlavě je naše ego, zkroťme ho
Udělejme opak. Osvoboďme se od toho a zpochybněme to. Ego je někdy velký lhář a ztotožnit se s ním je vážná chyba. Nebude snadné ho odložit a odebrat mu autoritu hlasu. Může nás to dokonce přimět k otázce, zda bez něj můžeme být někým. Zacpeme si uši. Ego je často jen komik, hlas našich obav .
