Pokud jsou vaše děti rebelující puberťáci, vězte, že je to běžná situace mnoha rodičů. Dospívání je důležitou fází individuálního růstu, která vytváří základ pro definování našeho vlastního identita .
Mnoho rodin obvykle nepřijímá – nebo to činí neochotně – tento proces nezávislosti během dospívání, přičemž své děti nadále vidí jako děti. Na druhé straně je však běžné, že se adolescent cítí schopný nebo projevuje větší iniciativu při iniciaci tohoto odloučení od rodiny, povinného kroku na cestě k nezávislosti nebo autonomii (Lamas 2007). Pravdou ale také je, že se z našich dětí občas stávají rebelující puberťáci.
Právě v tomto kontextu začíná většina konfliktů mezi dospívajícími a jejich rodiči. V tomto věku adolescenti nacházejí ozvučnou desku pro své trápení v mimorodinných kontextech ale zároveň také dalším zdrojem frustrace, která má potíže s inteligentním vztahem.
V tomto smyslu je nezbytné, aby rodina pomoci teenagerovi v jeho životním plánu společně s ním učit a navrhovat efektivní strategie, které mu/jí umožní zlepšit vztahy s vnějším světem. Někdy dospělí zapomínají, že dospívající zčásti zůstávají dětmi, které interagují ve stále složitějších kontextech. Nemůžeme s nimi však zacházet jako s takovými a právě v tom spočívá potíž.
Zájem o nezávislé zkoumání strategií je to, co vede dospívajícího k podivnému chování snaží najít své místo v tom světě, který se mu pomalu začíná otevírat před očima. Nezapomínejme, že v tomto věku neovládají mnoho strategií vztahu k vnějšímu prostředí. Často se tedy cítí ztraceni, ale zároveň nechtějí dostávat pomoc, která ohrožuje nezávislost, o kterou se snaží získat.
Může se stát, že děti přijmou rodinné strategie tím, že se stanou prefabrikovanými adolescenty, nebo že se při hledání vlastní identity úplně rozejdou s tím, co se naučily. Doprovázet je v tomto procesu je nezbytné, aby dospívání zůstalo tím, čím by mělo být: prostě přechod z dětství do dospělosti. . Pokud je rodina v tomto procesu příliš rigidní, je pravděpodobné, že se potýká s rebelským dospíváním.
Nejsou zde žádní problémoví teenageři, pouze děti, které trpěly dospíváním
Rodinná struktura rebelujících adolescentů
K demonstraci vlivu rodinné struktury na vznik a udržování problému je použit Fishmanův popis vzpurných adolescentů (Lamas 2007). Vzpurný adolescent vyrůstá v rodinné struktuře, která se vyznačuje prostupnými hranicemi a limity což se projevuje tím, že členové rodiny jsou silně propojeni.
V těchto rodinách každý ví o každém všechno. Propustné hranice znamenají, že se tyto rodiny řídí radami, které k nim přicházejí zvenčí. Nízká úroveň hierarchické struktury typická pro tyto rodinné struktury problém zhoršuje, protože děti jsou členy, kteří mají v rodině moc.
Někdy tito lidé reagují frustrace s nadměrným vztekem a navazují velmi vášnivé vztahy se svými vrstevníky a příteli tvořené intenzivními žárlivými láskami a rozchody s následnými okázalými usmířeními. Tato netolerance frustrace může z dětí vést ke konfrontačním rebelům .
Různé teorie učení, zejména behaviorální učení, tvrdí, že nejlepší věc, kterou můžete udělat pro výchovu zdravých a bezproblémových adolescentů, je dát jim dětství, ve kterém jsou úspěchy, ale také výzvy a frustrace. Pokud nikdy nenecháme naše děti frustrovat tím, že něčeho nedosáhly, budeme mít vzdělané příšery sobectví kteří se cítí oprávněni mít vše jen tím, že existují, a kteří se mohou stát rebelujícími teenagery.
Tento výchovný styl je stále častější. S Zdá se, že pokud můžeme dát svým dětem vše, jsme lepšími rodiči . Ale nic není dále od pravdy. Budeme-li vychovávat děti v kultuře neschopnosti, když dosáhnou dospívání, nepochopí naše nové záměry a stanou se problémovými adolescenty a tyrany.
Mladí lidé měli vždy stejný problém: jak se bouřit a přizpůsobit se zároveň
-Quentin Crisp-
7 tipů pro rodiče vzpurných teenagerů
Cílem této sekce není nabízet odborné rady, ale povzbuzovat rodiče, aby našli spojení a společnou řeč se svými dětmi . Ne všechny návrhy jsou platné pro stejnou rodinu nebo pro stejného teenagera; ani pro stejnou rodinu a stejného teenagera v různých časech. Z tohoto důvodu je nutné, aby se čtenář ponořil do okolností nejpříznivějších pro jejich aplikaci.
Nejprve si to připomeňme máme-li k teenagerovi kladný vztah, bude pro něj snazší mít pozitivní vliv (a také negativní, pokud se nechováme správným způsobem). Jinak budeme mít vždy možnost jej postavit. Pro tento účel je nezbytné znát jeho/její vlastnosti a zájmy, protože díky nim se na něj dokážeme naladit. Jinými slovy pro
Podívejme se na těchto 7 obecných myšlenek, které nám mohou pomoci vypořádat se s rebelujícími teenagery:
Ustanovit bohy
Je nutné, aby v rodinném životě existovala pravidla, která je třeba respektovat. Stejně důležité je, aby dospívající věděl, jaké důsledky má překročení těchto norem.
Investujte čas a energii
Abychom zlepšili vzdělání dětí, musíme investovat čas a energií. Pokud to uděláme, výrazně se zvýší šance, že máme situaci pod kontrolou.
Buďte pevní v rozhodnutích
Neváhejte v udržování konzistentního životního stylu s tím učíš. Musíme jít příkladem a ukázat výhody správného chování.
Vyhněte se srovnávání
Neustálé srovnávání se se sourozenci nebo přáteli může poškodit jejich sebepojetí do té míry, že se děti stanou vzdorovitými.
Vyhněte se zbytečnému tlaku
Teenageři musí mít své vlastní cíle. Dospělí musí doprovázet proces výběru, ale nesmí nutit své děti k dosažení cílů, kterých nebyly schopny dosáhnout.
Přijměte, že děti nejsou dokonalé
Pokud naše dítě udělá chybu, musí přijmout následky, i když to bolí a my cítíme povinnost ho chránit.
Buďte k nim upřímní
Upřímnost je nástroj, který u dětí/teenagerů většinou moc nepoužíváme. Rodinné vztahy jsou hierarchizovány do té míry, že se někdy vyhýbáme některým z nejúčinnějších technik přístupu k teenagerům.
V souhrnu jsou adolescenti téměř současně nedůvěřiví a naivní, nadšení a apatičtí, komunikativní a uzavření, ochranitelští a riskující. To znamená mnoho teenagerů jsou čistým protikladem s velmi bohatými nuancemi, a proto nás dokážou tolik vyvést z omylu .
Většina z nich se stará o svůj společenský obraz buď přímo, nebo tím, že se snaží dát najevo, že je nezajímá, co si myslí ostatní. Váží si pomoci, ale především důvěry a možnosti chybovat. V tomto smyslu často není nutné se o ně bát, ale pouze je doprovázet.
Dospívající děti se zdají být nejobtížnější na výchovu, ale pokud uspějete, učení bude trvat celý život.
