HEISENBERGŮV PRINCIP NEURČITOSTI

Heisenbergův princip neurčitosti byl klíčovým prvkem ve vývoji kvantové mechaniky a moderního filozofického myšlení.

Heisenbergův princip neurčitosti říká, že pouhé pozorování subatomární částice, jako je elektron, změní její stav. Tento jev nám zabrání s jistotou vědět, kde je a jak se pohybuje. Zároveň lze tuto teorii kvantového vesmíru aplikovat i na makroskopický svět, abychom pochopili, jak nečekaná může být realita.

Mnohokrát si říkáme, že život by byl opravdu nudný, kdybychom dokázali s jistotou předvídat, co se v každém okamžiku stane. Werner Heisenberg poprvé demonstroval stejný princip vědeckým způsobem. Díky němu také víme, že v mikroskopické tkáni kvantových částic je vše extrémně nejisté. Více než naše vlastní realita.

Princip neurčitosti oznámil v roce 1925, když mu bylo pouhých 24 let. Osm let po tomto postulátu německý vědec obdrží Nobelovu cenu za fyziku. Právě díky jeho studiím se uchytila moderní atomová fyzika. Teď musíme říci, že Heisenberg byl mnohem víc než jen vědec: jeho teorie také přispěly k pokrok filozofie .

Jeho princip neurčitosti se tak stal také základním výchozím bodem pro větší porozumění společenským vědám i té oblasti psychologie, která nám umožňuje lépe interpretovat naši komplexní realitu.

Nepozorujeme přírodu samotnou, ale spíše přírodu podrobenou naší metodě zkoumání.

-Werner Heisenberg-

Co je Heisenbergův princip neurčitosti?

Heisenbergův princip neurčitosti by se dal shrnout filozoficky následujícím způsobem: v životě jako v kvantové mechanice nikdy nemůžeme mít jistota ničeho . Teorie tohoto vědce nám ukázala, že klasická fyzika není tak předvídatelná, jak se dříve myslelo.

Ukázal nám, že na subatomární úrovni je možné zároveň poznat, kde se částice nachází, jak se pohybuje a jakou rychlostí. Pro lepší pochopení tohoto konceptu uvedeme příklad.

Když cestujeme autem, stačí se podívat na počítadlo kilometrů, abychom věděli, jak rychle jedeme.Stejně tak během jízdy s jistotou známe svůj cíl a polohu. Mluvíme makroskopicky a bez absolutní přesnosti.

V kvantovém světě se to neděje. Mikroskopické částice nemají konkrétní umístění ani orientaci. Ve skutečnosti se mohou pohybovat do nekonečných bodů současně. Ale jak potom můžeme změřit nebo popsat pohyb elektronu?

Heisenberg to ukázal k lokalizaci elektronu ve vesmíru je ideální odrazit fotony od něj.

Touto akcí je možné zcela změnit ten prvek, jehož určité a přesné pozorování by nikdy nebylo možné. Trochu jako bychom museli auto brzdit, abychom změřili jeho rychlost.

Pro lepší pochopení tohoto konceptu můžeme použít podobný: vědec je jako slepý člověk, který pomocí cvičebního míče pozná, jak daleko je stolička a v jaké poloze. Začněte házet míčkem sem a tam, dokud nenarazí na předmět.

Ale ta koule je tak silná, že zasáhne a pohne stoličkou. Mohli bychom změřte vzdálenost k objektu pak už se ale nedozvíme, kde se původně nacházela.

Pozorovatel modifikuje kvantovou realitu

Heisenbergův princip neurčitosti nám ukazuje poměrně jasný fakt: lidé ovlivňují situaci a rychlost částic. Tento německý vědec se zájmem o filozofické teorie

Navíc, někdy, když má vědec větší jistotu, kde se elektron nachází, čím dále je, tím složitější bude jeho pohyb. Prostý fakt provedení měření již způsobuje změnu, změnu a chaos v této kvantové látce.

Z tohoto důvodu as jasným pochopením Heisenbergova principu neurčitosti a rušivého vlivu pozorovatele se zrodily urychlovače částic. Je dobré říci, že dnes jinak studie jako je ta, kterou provedl doktor Aephraim Steinberg z University of Toronto v Kanadě, uvádí nedávný pokrok.

Ačkoli princip neurčitosti (tj. že jednoduché vyhodnocení mění kvantový systém) je stále platný, probíhá velmi zajímavý pokrok ve vyhodnocování, které se odvozuje od kontroly polarizací.

Heisenbergův princip je svět plný možností

Mluvili jsme o tom na začátku: Heisenbergův princip lze aplikovat v mnohem více kontextech, než nabízí kvantová fyzika. Nejistota je nakonec přesvědčení, že mnoho věcí kolem nás nelze předvídat. To znamená, že jsou mimo naši kontrolu nebo ještě hůř, že je měníme sami naše činy .

Díky Heisenbergovi jsme odložili klasickou fyziku (ta, ve které bylo vše pod kontrolou v laboratoři), abychom brzy uvolnili místo kvantové fyzice, v níž je pozorovatel tvůrcem i dozorcem zároveň. To znamená, že lidské bytosti mají významný vliv na svůj kontext a že jsou schopny podporovat nové a fascinující pravděpodobnosti.

Princip neurčitosti a kvantová mechanika nám nikdy neposkytnou jediný výsledek s ohledem na událost. Když vědec pozoruje, jeho očím se objevují různé pravděpodobnosti. Pokusit se něco předpovědět s jistotou je téměř nemožné a tomuto fascinujícímu konceptu se bránil Sám Albert Einstein . Nerad si představoval, že vesmír řídí osud.

V dnešní době existuje mnoho vědců a filozofů stále fascinovaných Heisenbergovým principem neurčitosti. Odvolání se na tento faktor nepředvídatelnosti kvantové mechaniky činí realitu méně jistou a naše životy jsou svobodnější.