Kam se poděly strachy, které nepojmenujeme? Kde jsou emoce, které jsme nechali jít, aniž bychom je definovali? Jak můžeme vyléčit to, co nás bolí, když se tomu místo čelení budeme vyhýbat? Kam mizí nesplněné sny? To, co nepojmenujeme, přestane existovat, ale má to důsledky .
Přestat existovat neznamená, že to přestane bolet, jen to přestane mít vliv na svět, ale ne na nás. Cítíme se špatně, když nemluvíme o tom, co nám na druhých vadí nebo co nás zlobí. Cítíme se také špatně, když je ovlivněno naše sebevědomí a jsme ponecháni bezbranní.
Jak můžeme definovat své obavy, když jim nedáme jméno?
Manuál přežití:
Když polykáš svou hrdost, neztloustneš.
To, že jsi tvrdý, tě neposílí.
Slzy tečou, ale také se plní.
Odpuštění tě dělá skvělým.
Prosba o odpuštění tě dělá nesmírným.
Zeptání se dělá moudrým.
Zůstat na pochybách z vás dělá hloupého.
Milovat není pro slabé.
Nenávist je pro slabé srdce.
Milovat sám sebe je nutné.
Být sám sebou je zásadní.
-Iván Izquierdo-
Jak nás ovlivňuje to, co nepojmenujeme?
Věděli jste, že třetina lidí, kteří jdou k lékaři, má příznaky, které nemají žádné lékařské vysvětlení? Bolest nemá původ v těle, ale v psychika ale co se stane v těchto případech? Což bolí stejně. Nepohodlí zůstává uvnitř, aniž by se mohlo dostat ven, a proto se stává bolestí a poškozením těla a pokožky. Vše, čemu nedáme jméno, zůstává uvnitř a přestává pro ostatní existovat.
Čím více času trávíme sami se svou bolestí, tím více v nás roste a tím, že jí nedovolíme, aby vyšla ven, se zvyšuje šance, že onemocníme. Když vidíme, ale mlčíme; když cítíme, ale nejednáme; když se snažíme bolest ale neléčíme to. Jsou to způsoby, jak onemocnět naše tělo i duši; jsou způsoby, jak si ublížit, protože tomu, co nás obklopuje, nepojmenujeme.
Utrpení v samotě uvnitř hoří, z tohoto důvodu neexistuje lepší lék, než pojmenovat to, co nás uvnitř zabíjí k našim strachy a našim snům pojmenovat to, co si myslíme, že je nespravedlivé, a když si myslíme, že jsme schopni to zvládnout, abychom na tom pracovali a čelili tomu, abychom byli silnější než proto, že to nyní nabylo tvaru a obrazu a my jsme se toho zmocnili.
Čím déle v tichosti trpíte, tím jste nemocnější.
-Paulo Roberto Gaefke-
Proč není dobré potlačovat své pocity?
To, co nepojmenujeme, nemohou ostatní pochopit a to nám brání v pomoci. Je to jako břemeno, které neseme na svých bedrech, ale které nikdo nevidí, a proto se o ně nemůžeme podělit. Je to břemeno, které neseme sami a jako samotáře nás trápí a pronásleduje.
Emoce hrají v lidském životě důležitou roli, takže jejich zvládání je zásadní jak pro naše duševní zdraví, tak pro naše fyzické zdraví. Podle vědců Philippa Goldina a Jamese Grosse v a položka zveřejněné v časopise Biologická psychiatrie emoce mají korelaci v našem vzoru mozkové aktivity, ať už jsou vyjádřeny nebo ne. Na druhou stranu také zjistili, že potlačování emocí aktivuje amygdalu a ostrov. Reflexe vašeho stavu mysli také pomáhá snižovat negativní dopad na mozek a psychiku.
Vědět sevření nebo škody, které nám mohli způsobit. Když identifikujeme emoce, které vyvstávají ze situace (strach, radost, hněv…), jsme blíže k tomu, abychom se s nimi vypořádali inteligentně.
