Příběh o mnichovi a kupci vypráví o skromné vesnici, ve které vládla harmonie, i když se nedá říci, že by tam byla hojnost. Obyvatelé byli laskaví a žili se silným smyslem pro komunitu. Nedaleko se nacházel klášter obývaný mnichy, kteří byli velmi pozorní k potřebám vesnice.
V klášteře se zasela pšenice a úroda toho roku byla dobrá. Opat požádal jednoho ze svých mnichů, aby odložil nějaké pytle obilí a odvezl je s povozem do vesnice. Mniši by se o toto jídlo podělili, protože jedině sdílením – pomyslel si opat – se lze radostně těšit z hojnosti.
Mnich pohotově zvládl úkol s maximální pečlivostí a vlastnoručně nasbíral mnoho hromádek obilí. Uložil je jednoho po druhém na vozík . Když dokončil nakládání a přidal obrovské množství tašek, myslel na radost vesnice, když ho viděla přijet.
Minulost má jen jedno kouzlo: být minulostí.
-Oscar Wilde-
Mnich a obchodník
Následující den mnich vstal brzy přivézt obilí do země. Všiml si, že vozík je velmi těžký, ale nevěnoval tomu pozornost. Důležité bylo dostat co nejvíce tašek lidem z vesnice. Náklad dobře zajistil a k vozu přivázal tři nejsilnější koně v klášteře.
Vydal se tedy po silnici směrem k pět kilometrů vzdálené vesnici. Bylo zářivé ráno a mnich cestoval se srdcem plným radosti a myslel na dobrý náklad, který nesl. Dostal emoce, jen když pomyslel na pohled všech těch potřebných lidí. Určitě to bylo už dávno, co jídlo přestalo všem stačit . Byl pohroužen do těchto myšlenek, když něco vystrašilo tři koně. Aniž by věděl, jak mnich ztratil kontrola vozidla a nebylo možné jej vzít zpět. Brzy se vozík odtrhl a začal se kutálet z kopce.
Stejným místem procházel i obchodník na cestě do vesnice. Osud by mnicha a obchodníka navždy spojil.
Tíha neštěstí
Vše se odehrálo velmi rychle. Mnich nevěděl jak, ale vozík přejel obchodníka. Když ho uviděl ležet na zemi v tratolišti krve, zoufale mu běžel na pomoc, ale bylo to zbytečné . Obchodník už byl mrtvý. Od té chvíle jako by se mnich a obchodník kouzlem stali jednou osobou.
Netrvalo dlouho a někteří vesničané přišli na pomoc. Dal jim obilí a vrátil se do kláštera s rozbitou duší. Od toho dne začal obchodníka vídat všude. Pokud spal, snil o tom. Když byl vzhůru, nedělal nic jiného, než že na něj myslel. Obraz mrtvého muže ho pronásledoval.
Poté požádal o radu učitele, který odpověděl, že takto dál žít nemůže. Musel se rozhodnout zapomenout. Mnich řekl, že je to pro něj nemožné. Cítil se kvůli tomu provinile smrt protože kdyby vozík tolik nenaložil, možná by si ho mohl udržet pod kontrolou.
Mnich a obchodník: lekce
Mnichův život takto pokračoval několik měsíců. Nemohl přestat cítit hrozné výčitky svědomí, čím víc na to myslel tím více se cítil provinile. Byl to mistr, kdo se nakonec rozhodl. Poslal pro muže a znovu mu řekl, že takto nemůže dál žít.
Poté mu dal svolení vzít si život. Mnich byl nejprve překvapen, ale uvědomil si, že ve skutečnosti nemá jinou možnost. Problém však byl, že na to neměl dost odvahy spáchat sebevraždu . Mistr ho ujistil: sám by se o to postaral tím, že by mu usekl hlavu mečem. Rezignovaný mnich přijal.
Opat meč dobře naostřil a pak požádal mnicha, aby si klekl a položil hlavu na velký kámen. Muž poslechl. Mistr zvedl paži a mnich se začal třást a potit hrůzou . Mistr silou spustil čepel směrem ke krku muže, ale zastavil se několik milimetrů od hlavy.
Mnich byl paralyzován. Opat se ho zeptal: Mysleli jste v těchto posledních minutách na obchodníka? Ne, odpověděl mnich. Myslel jsem na meč, který by se mi zaryl do krku. Mistr mu pak řekl: Vidíš, že tvá mysl je schopná opustit a špatná paměť ? Pokud jste jednou uspěli, můžete to udělat znovu.
