Obranné mechanismy u neuróz a psychóz Chrání jedince před úzkostí nebo vnímáním vnějších či vnitřních nebezpečí či stresových faktorů. Fungují jako prostředníci mezi reakcí jedince na emoční konflikt a vnitřními nebo vnějšími stresory.
Ačkoli se neuróza a psychóza v některých případech shodují, mechanismy, které je řídí, jsou odlišné. Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma spočívá v jejich vztahu k realitě a ve způsobu, jakým ji konstruují. V neuróze vládne fantazie jako odpověď na fixaci. Psychóza je místo toho založena na úplné substituci k obnovení původně popíraného prvku.
The
-Sigmund Freud-
Obranné mechanismy specifické pro neurózu
Represe
Zprostředkovaný mechanismus Ego tomu brání i myšlenky, které vyvolávají úzkost mít přístup k vědomí. Je to základní prvotní obranný mechanismus pro všechny ostatní, aby se ukázaly.
Dislokace
Nahrazení skutečné touhy, která způsobuje úzkost a kterou považujeme za nesnesitelnou, jinou, která je přijatelnější a nevyvolává úzkost. Tento mechanismus vysvětluje, proč najednou z něčeho cítíte fobii. Pokud se například cítíme špinaví a stydíme se to říct, vyjadřujeme své znechucení prostřednictvím fobie ze švábů.
Neurotické obranné mechanismy založené na identifikaci
Identifikace
Je to psychologický proces, který se skládá z tendence zvyšovat si sebevědomí přejímáním vlastností obdivované osoby.
Projektivní identifikace
Mechanismus popsaný Melanie Kleimová který odkazuje na fantazie, pro které subjekt představuje svou osobu resp já (zcela nebo částečně) uvnitř objektu, abyste jej mohli ovládat, poškozovat nebo vlastnit.
Identifikace agresora mezi obrannými mechanismy
Popisuje Anna Freud a Ferenczi vysvětluje jak subjekt do sebe bere některé vlastnosti osoby, která mu působí muka. Z ohroženého jedince se tak stává osoba, která vyhrožuje .
Projekce
Mechanismus, jehož prostřednictvím připisujete své vlastní nerozpoznané a úzkost vyvolávající vlastnosti jiné osobě nebo předmětu. Tato obrana je přítomna u psychóz, neuróz a perverzí.
Úvod
Mechanismus popsaný Ferenczim, který spočívá v připisování si vlastností druhých, aniž by byly rozpracovány a přizpůsobeny já. Depresivní člověk může například přijmout postoje a záliby jiné osoby.
Zdravou formou tohoto mechanismu by byla identifikace, která spočívá v začlenění žádoucích vlastností druhého člověka do sebe sama. L' introjekce bylo by to spíše jako spolknout je bez trávení, což by mělo za následek a já není integrován.
Obranné mechanismy založené na transformaci pohonu
Reaktivní trénink
Mechanismus, kterým jsou nežádoucí myšlenky potlačovány a vyjádřeny prostřednictvím svých protikladů. Tento obranný mechanismus by vysvětloval mánii, která skrývá potlačovanou depresi.
Náhradní/náhradní školení
Mechanismus, jehož prostřednictvím je libidinózní objekt potlačován a nahrazen jiným, přijatelnějším a vědomějším. Tak lze skrytým způsobem uspokojit zakázané potěšení. Například člověk, který se snaží odpor k partnerovi ale nemůže to přijmout potlačuje tuto emoci a vyjadřuje ji ve formě alergické reakce.
Sublimace
Mechanismus, který se snaží nahradit nepřijatelný předmět nebo činnost jiným, který má vyšší společenskou nebo etickou hodnotu.
Intelektualizace
Jedinec se snaží najít diskurzivní vzorec pro své konflikty a emoce, aby je mohl ovládat. Emocionální izolace, která bolestnou událost obvykle doprovází, se snoubí s racionálním vysvětlením.
Racionalizace
Skládá se z racionálního zdůvodňování myšlenek nebo chování, které způsobují úzkost. Liší se od intelektualizace, protože zaujímá odlišné místo. Neimplikuje systematické vyhýbání se afektům, ale připisuje jim věrohodnější a pravdivější motivace a dává jim racionální nebo ideální zdůvodnění.
Obranné mechanismy, ve kterých je pohon potlačován nebo maskován
Izolace
Mechanismus, kterým je nepříjemná událost oddělena od původce tedy zůstává přítomen na vědomé úrovni, ale je zbaven jakéhokoli asociativního spojení. Například dítě, které trpí úzkostí, protože se stalo obětí zneužívání, ale není schopno vidět vztah mezi těmito dvěma věcmi.
Trénink závazků
Skládá se z deformace toho, co je potlačeno který se může projevovat třemi způsoby: prostřednictvím snů v symptomech nebo prostřednictvím určitých uměleckých produkcí.
Storno/zpětné zrušení
Podle Freuda je to aktivní proces, který spočívá v rušení toho, co bylo vykonáno. Jedinec se snaží vymazat myšlenku nebo čin.
Přeměna (pudu) v opak
Spočívá v přeměně cíle pohonu v jeho opak. Transformuje se cíl pohonu, nikoli objekt, jehož prostřednictvím je uspokojován. Když mě například partner opustí, láska, kterou k němu cítím, se změní v nenávist. Člověk, ke kterému jsem kdysi cítil lásku, ve mně nyní vzbuzuje nenávist. Pohon je transformován, ale objekt (můj bývalý partner) nikoli.
Obranné mechanismy specifické pro psychózu
Popírání nebo popírání
Podle Freuda tento mechanismus spočívá v eliminovat nepříjemnou reprezentaci tím, že ji nevymažete (zrušení) ani odmítnete její sounáležitost s jednotlivcem (negace), ale spíše popíráním samotné reality vnímání spojené s touto reprezentací.
Rozštěpení ega mezi obranné mechanismy
Jde o psychotický obranný mechanismus proti úzkosti související se smrtí a disociací. Část ega zůstává v operativním kontaktu s nerušící realitou. L' jiná část ega ztrácí jakýkoli kontakt s touto realitou odmítnutí všech příliš tíživých aspektů a v případě potřeby rekonstruování nové, více uklidňující a žádanější reality (prostřednictvím deliria).
Zdvojení obrazu
Právě mechanismus mezních stavů bojuje proti úzkosti ze ztráty objektu a odděluje nevítané reprezentace. Například jedinec, který negativní část své reality promítá ven, ale aniž by s ní ztratil kontakt. Rozkol tedy neznamená ztrátu kontaktu s realitou.
Odstranění nebo uzavření mezi obrannými mechanismy
Termín vyloučení přijatý Lacanem k označení vyloučení předpokládá odmítnutí prvotního označujícího v konstituci dítěte jako jedince odděleného od matky. To odsuzuje dítě, aby se nekonstituovalo jako subjekt v rámci již existujícího lingvistického vesmíru, a předurčuje ho k psychóze.
Obranné mechanismy jsou rozděleny do různých skupin souvisejících s úrovněmi obranného fungování. U neurózy tyto obranné mechanismy působí jako ochránci tváří v tvář realitě, kterou nelze tolerovat i když spojení s ním přetrvává.
V psychóze však není tísnivá realita nijak tolerována a obranné mechanismy nechávají člověka v kontaktu výhradně s chtěnou či představovanou realitou, čímž ztrácí kontakt s realitou tísnivou, aby našel stabilitu svých emocí. Někdy je emoční stability dosaženo pomocí klamů.
