Vnímat neznamená jen slyšet, vidět a naslouchat. Vjem, který vychází ze srdce, je ten, který jde za něj, ten, který skutečně cítí, že naslouchá bez soudce kdo se dívá bez filtrů, kdo si vychutnává život v celé jeho podstatě a kdo se dotýká reality, aby prožíval její nuance. .
Jen málo oblastí psychologie je tak zásadních a zásadních jako studium vnímání . Způsob, jakým zachycujeme vše kolem nás, jak to organizujeme a interpretujeme, nepochybně určuje část toho, kdo jsme a jak interagujeme s ostatními.
V 19. století významní psychologové a fyziologové jako např Jana Petra začali studovat dynamiku mezi podněty a vnímáním a také minimální prahy, nad kterými zažíváme vjem . Po určitou dobu se mělo za to, že vnímání je něco ekologického, jinými slovy, že závisí pouze na podnětu bez zohlednění dimenzí, jako je paměť, zkušenost nebo minulé epizody.
Dnes se přístup změnil. Je nám jasné, že umění vnímat závisí na mnoha různých faktorech: motivace, emoce, kultura, intuice, minulé zkušenosti, očekávání... Jestli všichni víme jednu věc, tak to, že každý z nás vnímá svět jinak až do bodu střetu při definování odstínu barvy, ať už je to tmavě modrá nebo fialová, nebo při zjišťování, zda to, co dítě cítí, je hněv nebo strach.
To vše nás přivádí k závěru: jsou tací, kteří se dívají, ale nevidí, ti, kteří slyší, ale neposlouchají, a jsou i tací, kteří nejsou schopni překročit to, co na první pohled vnímají, a připravit se o celý svět plný fantastických nuancí, které ocení jen ti, kteří se dívají srdcem a ze srdce.
Snímá mozek a vnímání
Pokud bychom se nyní zeptali jakékoli skupiny lidí, kolik smyslů mají lidské bytosti, je pravděpodobné, že 90 % z nich by odpovědělo 5 . Možná proto, že o tom v dětství slyšel téměř každý z nás Aristoteles ve škole a jeho kniha duše . Filosof ve skutečnosti vysvětluje
Je však fascinující vědět, že ve skutečnosti máme více než 20 smyslů s odpovídajícími podsmysly (jako je schopnost vnímat sladkokyselou chuť atd.). Tak k 5 již známým smyslům bychom měli přidat další, jako je kinestézie, propriocepce, termocepce, nocicepce, smysl pro echolokaci nebo dokonce smysl pro bdělost . Všechny tyto smysly tvoří širokou škálu možností, jak se lépe přizpůsobit prostředí, ve kterém žijeme.
Nyní je třeba říci, že ne každý je vyvíjí smysly stejně . Vědci z Washingtonské univerzity ve skutečnosti uvádějí, že pocit bdělosti má pro každého z nás jiný práh. Jsou tací, kteří stěží cítí pocit nebezpečí nebo projevují nadměrnou důvěru, pokud jde o předvídání určitých věcí.
Jiní však mají jakýsi vnitřní radar, šestý smysl, který je varuje před určitými lidmi nebo situacemi. Tento pocit skutečnosti se nachází v přední cingulární kůře mozku, v oblasti, která je zodpovědná za udržení pozornosti v podivných nebo odlišných situacích, abychom se mohli co nejrychleji rozhodnout.
Vnímat srdcem je umění
Vnímání srdcem souvisí s citlivostí a osobní otevřeností. Je to schopnost nespoléhat se pouze na to, co předávají smysly, ale uplatňovat vůli, cit, empatii a intuici pro hlubší interpretaci. Pokud definujeme toto vznešené vnímání jako umění, má to velmi konkrétní důvod: umožňuje nám to mít větší povědomí o povaze lidí a reality .
Uvést tento druh vnímání do praxe není snadné, protože vyžaduje různé procesy: vnitřní klid, schopnost být tady a teď, schopnost příliš rychle nesoudit, sebepoznání a především přijetí. Proč vnímání někdy znamená, že musíte přijmout, že nemůžete přeměna věci, které vidíme . Lidé musí být například přijímáni takoví, jací jsou, a na základě toho reagovat nebo reagovat.
Vnímání s Srdce je to jedna z nejvyšších schopností, které mohou lidské bytosti vyvinout . Důvod spočívá v možnosti naladit všechny naše smysly emocemi se zkušeností s objektivitou a s láskou, která nás zve vidět svět skrze respekt, náklonnost a ohleduplnost.
Začněme tedy uvádět tento druh smyslového otevření do praxe
emocionální d vnímat vše, co nás obklopuje, plným vědomím s větší otevřeností a především srdcem.
