Dívat se z okna a nechat své oči bloudit za sklem není synonymem plýtvání časem . Protože někdy ti, kteří se dívají přes tento práh, nemají zájem vidět vnější svět, ale spíše chtějí procházet introspekcí, aby dosáhli svých vnitřních světů a hledali nové možnosti. Jen málo mentálních cvičení může být zdravějších než toto.
Pojďme se společně podívat, jaké výhody nám může nabídnout podívej se z okna zdánlivě jednoduchá činnost.
Kdo ví Edward Hopper nepochybně si vybaví všechny obrazy, na kterých je žena sama před oknem . Někdy je to hotelový pokoj, někdy ložnice nebo bar... Obraz je vždy stejný: ženský pohled, který jakoby přesahuje sklo a nachází se na míle daleko od toho malého prostoru, který ho obklopuje.
Ne
-Wallace Stevens-
Na co se ty ženy dívají? Odpověď je jednoduchá: vše a zároveň nic . Hopper byl odborníkem na vytváření nálad a atmosfér, kterými se nechal ovlivnit emoce není jednoduché definovat. Světlo, tvary, barvy: vše muselo podporovat určitý vjem. Z tohoto důvodu často využíval zdroje okna poblíž svých postav.
Okna jsou prahy lidské mysli. Často jsou nepostradatelným zdrojem pro každého snílka. Také pro ty, kteří si potřebují po dni odpočinout stresující
Pohled z okna je cvičením introspekce
V každé třídě základní školy je snadné najít dítě, které se dívá z okna. Jsou nepřítomní, odpojení od okolního prostředí, ale spojení se svými odbočkami a denními sny. Jak vyrůstáme, toto chování zdaleka není napraveno s nadšením. Nadále je však odsuzován . Protože pohled z okna je synonymem neproduktivity nebýt přítomen v bezprostředním okolí při povinnostech, které máme.
Přiznejme si to, jen zřídka je nám dovoleno ponořit se do našich vlastních duševních stavů, abychom věděli, co se tam děje. Protože kdo to dělá, zůstává v klidu, nic negeneruje, nic nedokazuje. A to je ve společnosti orientované na výsledky o něco méně než svatokrádež. Možná z tohoto důvodu je pohled z okna cvičení, které raději děláme osamělost . Znamená to nechat oči v tom sugestivním limitu vytvořeném sklem, abyste se dívali, aniž byste viděli, co se děje venku.
Udělejme cestu obráceně. Je nám jedno, co je tam venku, protože je nám to dobře známé: dopravní skupiny lidí, město, které se pohybuje ve své obvyklé rutině... Náš mozek nás přitahuje jako kotva, kterou vítají mořské hlubiny . A tam se děje něco úžasného a užitečného pro náš emocionální a psychický vývoj.
Žijeme ve světě posedlém produktivitou, to víme. Možná z tohoto důvodu jsme zapomněli na obrovský potenciál, který existuje v aktu denního snění. Někdy jsou nejdůležitější věci rozhodnutí nejrelevantnější vznikají před sklem okna. Je to skoro jako vzpoura naší mysli, která nám říká, abychom udělali něco jiného. Znamená to dostat se do kontaktu s naším moudrým – ale skrytým – Já, abychom naslouchali tomu, co nám chce sdělit.
Sklo, před kterým sníme
Psychologové, kteří jsou odborníky ve světě kreativity jako Scott Barry Kaufman a Jerome L. Singer, nám vysvětlují v článku o Psychologie dnes Že dnes zůstává snění zamračeným zvykem . Každý, kdo se rozhodne na půl hodiny dívat z okna, místo aby pokračoval v práci na počítači, je lenoch.
V další studii provedené těmito psychology ukázalo se, že 80 % manažerů ve společnostech jako Adobe si myslí, že kreativita se zlepšuje neustálou prací a aktivitou . Takže pracovník, který se v danou chvíli rozhodne nechat všeho, aby si dal kávu u okna, ten tlak nevydrží, je neproduktivní.
Pohyb si i nadále spojujeme s výkonem a pasivitu s leností. Musíme proto změnit tyto perspektivy, tyto rezavé myšlenky. Snění představuje umění nacházet skryté zázraky v mozku . Znamená to trénovat mysl, aby ji ještě více rozšířila prostřednictvím introspekce, zvědavosti, symboliky a představivosti.
Veškerý potenciál skrytý v každém z nás lze najít před oknem. Dívat se z okna v určitou denní dobu se rovná domluvě se sebou samým. Znamená to překročit práh toho často přehlíženého vnitřního světa. Svět, kterému nesloužíme ani ho nevyživujeme, protože od nás vnějšek vyžaduje příliš mnoho. Současná společnost chce, abychom byli hyperpropojení a závislí na nekonečných podnětech.
Zkusme se tedy naučit nastavovat limity a čas od času zajít k oknu . Před tím odrazem, kde jsou obsaženy ty naše sny kde můžeme nahlédnout do naší vnitřní krásy a světa plného nekonečných možností.
