Jsou to teprve miminka, ale rostou a dospívají dříve, než se čekalo. I když je jejich tělo malé a stále se v nich vyvíjí, existuje malý dospělý, který ví mnohem víc, než si myslíme nebo věříme. Oni trpí žijí a snášejí zkušenosti dospělých . Byli nuceni převzít povinnosti, které by v jejich věku ještě neměli mít.
Je mnoho rodičů, kteří se vůči problémům svých dětí zaslepují nebo spíše když čelí jejich problémům, které pak mají dopad na ty nejmenší v domě. Jejich frustrace, jejich neštěstí, jejich potíže, to vše se odráží na dětech, které si podle dospělých nic neuvědomují.
Je snazší vybudovat silné děti než opravit zlomené muže
-Frederick Douglas-
Možná jste byli dítě, které nikdy nepotřebovalo dospět dopředu. Možná jste se nikdy necítili duseni komplikacemi a obtížemi kolem vás. Mnoho dětí však nemá na výběr. Nemohou se prostě otočit na druhou stranu a žít si po svém dětství jako každé jiné dítě.
Malí dospělí v těžkém světě
Možná si vzpomínáte na ty časy, kdy vám bylo vyčítáno, že se chováte jako dítě. Vypadá to trochu ironicky, když se to tak řekne, ale určitě jste už slyšeli fráze jako Přestaň skákat Chovej se jako dospělý a v případě malých holčiček Přestaň se chovat jako kluk.
Skoro to vypadá, že hraní a skákání nejsou vítány. Byli jsme tam od malička nadávají protože děláme věci, které skutečně reagují na . Proč nás nutí růst? Proč nám nadávají, když se chováme jako děti, kterými jsme byli? Od malička je nám vštěpována myšlenka, že čím dříve přestaneme být, tím lépe. V některých případech je však tato situace ještě intenzivnější.
Problémy ve vztazích mezi rodiči situace špatného zacházení vyžadující příliš mnoho od dětí, které se před nimi hádají, to vše je poznamenává a ovlivňuje jejich život . Osobně si pamatuji případ kamarádky, která mi vyprávěla, že se jako malá ocitla ve velmi intenzivní situaci se svými rodiči, ve které byla hlavním hrdinou nevěra.
Žádné dítě by nemělo být obětí problémů svých rodičů a nemělo by být odpovědné za stejné problémy
Moje kamarádka všemu rozuměla, ale chovali se k ní, jako by nechápala, co se děje. Zjistila, že má honičky v autě, aby pochopila, kde je ten nevěrný muž, rozhovory uprostřed noci, které ji probudily a rozplakaly, situace fyzického týrání a
V té době mu bylo pouhých 8 let
Dokonale si pamatuje větu, kterou jeho otec řekl nahlas babičce. Pár jednoduchých slov, která jí pomohla uvědomit si, jak se mohou dospělí mýlit: zapomeň na to, ona si nic neuvědomuje.
O mnoho let později si celá tato situace vybrala svou daň a projevila se v podobě emocionálních nedostatků, které ji vedly k emocionální závislosti a ponoření se do sebe sama. toxické vztahy . Není třeba ani mluvit o hrozném nedostatku sebeúcty a sebevědomí, které moje kamarádka zdědila z dětství.
Děti všemu rozumí
Děti všemu rozumí, nejsou hloupé, ale my dospělí jsme přesvědčeni o opaku . Z tohoto důvodu velmi často tuto skutečnost nebereme v úvahu, ignorujeme ji a děláme jim živé zážitky, jako je ta, kterou jsme právě popsali. To pro ně má důsledky a jako rodiče je naší povinností tomu zabránit.
Jinou zcela odlišnou situaci vidíme například ve všech těch chudých zemích, kde děti začínají pracovat už od útlého věku, aby přinesly domů nějaké peníze. Jsou to jen děti, ale už se chovají jako dospělí. Nevybrali si to, život je k tomu tlačil odpovědný určitých situacích, které by neměly být v jejich rukou.
Jak tito malí dospělí rostou, jsou velmi dobří v naslouchání druhým a cítí se mezi lidmi svého věku trochu mimo. Jsou mnohem vyspělejší, vyrostli psychicky, ale ještě ne fyzicky. Jejich životní zkušenosti je poznamenaly, a proto je pro ně obtížné cítit se součástí jiných skupin dětí.
Musíme dětem dovolit být dětmi, protože tuto etapu života lze zažít jen jednou
Děti musí být dětmi a chovat se jako děti a my jim to musíme dovolit . Nikdy by neměli zažít situace, které by jim v budoucnu mohly zkomplikovat život, zvláště pokud se tomu my jako rodiče dokážeme vyhnout. Ale především je naším úkolem dostat z hlavy myšlenku, že děti světu dospělých nerozumí, protože často rozumí mnohem víc, než si myslíme.
Podceňovat, co dítě . Namísto zajištění jejich blahobytu z nich činíme účastníky okolností, které je tak či onak nakonec ovlivní. Jejich zítřek bude trpět následky toho, co prožívají dnes, a odpovědnost postarat se o ně je proto v našich rukou.
