Ještě dnes nám z experimentů, které nacisté prováděli na lidech, běhá mráz po zádech. Mnoho z nich mělo za cíl identifikovat mechanismy užitečné pro ovládání mysli. Co ne každý ví, je, že podobné a ještě temnější experimenty byly provedeny ve Spojených státech. Jedním z nich je projekt MK Ultra.
Druhá světová válka představovala změnu ve vojenských strategiích. Do té doby se špionáži nikdy nepřikládal takový význam. Nepřátelské strany si uvědomily hodnotu zjištěné informace při plánování taktiky útoku.
Přitom to byl sám Hitler, kdo dokázal, že je možné ovládat lidskou mysl a manipulovat miliony lidí k provádění činů, které by v jiných souvislostech byly odsouzeníhodné. Z tohoto důvodu provedení srovnání extrapolaci informací a manipulace s myslí patřily mezi hlavní obavy ve Spojených státech. Odtud se zrodil projekt MK Ultra.
Samotná myšlenka, že něco krutého může být užitečné, je již sama o sobě nemorální.
-Průvodce-
Co byl projekt MK Ultra?
Je vlastně velmi těžké přesně určit, z čeho se projekt MK Ultra skládal. Když se o tom koncem 60. a začátkem 70. let dozvěděl tisk CIA - která program řídila - vydala rozkaz zničit všechny soubory, které se ho týkají. Bylo možné obnovit pouze malou skupinu dokumentů.
Z této omezené databáze bylo možné rekonstruovat, co se stalo. K tomu se přidalo obrovské množství svědectví obětí. Nicméně, přísně vzato, nikdy nebudeme schopni přesně vědět, jak byl projekt MK Ultra vyvinut . Obsahoval 150 akčních plánů a víme jen o dvou nebo třech z nich.
Však to málo, co víme, nám říká, že experimenty byly prováděny na základě psychofarmaka a neurologická léčiva stejně jako další metody. Byly podány tisícům lidských bytostí bez jejich souhlasu. Cílem bylo sledovat účinek těchto tzv. drog na lidi; zjistit, zda je přiměli prozradit, co věděli, nebo ne, nebo zjistit, zda je možné manipulovat s jejich myslí dle libosti.
Experimenty na lidech
Podle údajů, které máme k dispozici administrovali řešitelé projektu MK Ultra drogy jako LSD různými způsoby a v různých dávkách
Používaly se také metody jako elektrošok a hypnóza. V 50. letech, kdy projekt začal, se hovořilo o vymývání mozků nebo jakémsi přeprogramování mysli počínaje těmito speciálními léčbami.
Víme také, že CIA testovala různé účinky různých technik mučení . V některých případech bránili dobrovolníkům spát několik dní a zároveň nepřetržitě opakovali podprahové zprávy. V ostatních případech systematicky aplikovali elektrické šoky nebo podávali syntetické drogy ve vysokých dávkách.
Psychiatričtí dobrovolníci
Nejohavnějším aspektem projektu MK Ultra byl podvod spáchaný na tisících lidí, kteří se na něm podíleli. Svá morčata rekrutovali dvěma způsoby.
První byla zaměřena na psychiatrické léčebny. V nich byli pacienti nuceni věřit, že testují nové terapie. Nikdo z hospitalizovaných nebyl informován, že šlo o experiment CIA a že mezi špičkovými odborníky bylo několik bývalých nacistů.
Jedním z nejaktivnějších propagátorů projektu MK Ultra byl Donald Ewen Cameron první prezident Světové psychiatrické asociace a také prezident Americké psychiatrické asociace a Kanadské asociace.
Ostatní dobrovolníci
Do experimentů se zapojili nejen lidé s duševními poruchami, ale také tisíce občanů považovaných za normální. Byli rekrutováni z armády, z univerzit, z veřejných nemocnic, z nevěstinců, z hospiců a z jakékoli sociální reality. Výměnou za peníze tito lidé souhlasili s účastí na experimentech. Ti však nepřišli nikdy nebyl informován o skutečném účelu .
Mnoho z nich kruté experimenty nepřežilo. Další se objevily s trvalým poškozením. Nejmarkantnějším případem byl případ Franka Olsona ve Spojených státech. Na druhou stranu v Kanadě vláda nakonec musela zaplatit stovkám lidí, aby skandál zakryla.
Co se stalo, vyšlo najevo díky vyšetřování tisku. Po tomto v Kongresu Spojených států byla vytvořena zvláštní komise, která měla prošetřit fakta. Zrodila se také nezávislá komise. Nakonec bylo dosaženo rozhodnutí o konzultaci dokumentů v roce 1973, což je důvod, proč CIA vydala rozkaz zničit archivy.
Projekt MK Ultra ukazuje, jak daleko mohou vládní orgány zajít, aby dosáhly toho, co chtějí. To vše se nestalo v kontextu nějaké diktatury, ale v zemi, která se pyšní tím, že je mluvčí demokracie ve světě. V tomto bodě vyvstává znepokojivá otázka: mohly by existovat další podobné experimenty prováděné v jiných částech světa, o kterých zatím nevíme?
