Proč si obecně nevážíme samoty? Proč většina lidí vždy dává přednost společnosti? Mnozí se vyhýbají za každou cenu být sám proto hledají všechna řešení, jak být s jinými lidmi. Bojí se být sám mlčet sami se sebou a mít velkou potřebu s někým být, aby nečelili tíze samoty.
Místo toho se můžeme z osamělosti hodně naučit, učí nás a vede k jejímu překonání. Naučit se být sám nás může posunout dále než kteroukoli jinou společnost, jen musíme vědět, jak se na to dívat.
Nejhořkejší obličej osamělost je to ten pocit, kvůli kterému se cítíme nemilovaní a nedocenění. Vynucená a nevyvolená samota není jednou z nejpříjemnějších okolností, které můžeme zažít, ale může nám hodně pomoci růst.
Pokud se cítíte sami, nemusíte vždy vyhledávat společnost jiných lidí. Někdy vám může pomoci hledání způsobů, jak si tuto okolnost užít.
Být sám a naslouchat jedinému hlasu, hlasu dialogu se sebou samými
Je tam samota sekací stroj našeho ducha. Můžeme ji tedy využít jako nástroj k posílení našeho osobního růstu. Být sám znamená naslouchat pouze svému vlastnímu hlasu, vnitřnímu dialogu, který nám většinou způsobuje nepříjemné pocity a který se snažíme utišit hlukem a společností. Děláme to od té doby, co jsme začali být při vědomí. To, co nás opravdu děsí, není samota, ale to, co si musíme říct.
Pokud se cítíte sami, je to proto, že vás špatně doprovází. Nezapomeňte, že samota je říší vědomí.
Samota je pro ducha tím, čím je strava je to pro tělo. Pokud je pravda, že je tichý jako světlo, je také jedním z nejmocnějších agentů. Být sám je člověku vlastní a je pro člověka nezbytný. Všichni přicházíme na svět sami a odcházíme z něj stejným způsobem.
V samotě tedy nacházíme jen to, co v sobě nosíme. Chvíle, ve kterých jsme schopni být sami, jsou proto pro poznávání nejpříznivější. Vědět, jak si navzájem naslouchat, je nejlepší lék proti strach být sám.
V samotě byste měli najít vřelost přítele, který vám nabízí společnost, kterou potřebujete.
První podmínkou pro zahájení zdravého vnitřního dialogu je rozvinout schopnost porozumět a vážit si sebe sama. Naslouchat, přijímat a rozpoznávat, co si máme říct otevírá dveře do přívětivého místa, kde se můžeme cítit chráněni.
Osamělost je a vždy byla ústřední a nevyhnutelnou zkušeností každého muže. Nejsilnější muž na světě je ten, kdo nejvíce stojí sám.
-Tom Wolfe-
Pokud se cítíte sami, pamatujte, že osamělost nás nikdy neopustí
Samota nás nikdy neopustí. Tato věta plná sarkasmu skrývá pravdu, která se může stát velmi nepříjemnou. Každý alespoň jednou slyšeli jsme opuštěný . Viděli jsme, že jsme nuceni přijmout bolestnou a hlubokou nezávislost. Stejná nezávislost, která nás, když nás všechno ostatní opustí, vítá ve svém útočišti.
Nikdy nepotkáme nikoho, kdo by nám dělal společnost tolik jako samota. Protože pokud si ji svobodně zvolíme, můžeme ji použít ke správě a uspořádání toho, co si myslíme a cítíme.
Věříme, že být dospělý znamená být nezávislý a nikoho nepotřebovat. Nicméně, někdy toto hledání nezávislost nakonec nám to uškodí. Z tohoto důvodu všichni v určitém okamžiku svého života cítíme, že umíráme osamělostí.
Je tedy důležité si to pamatovat kdy okamžiky, ve kterých se cítíme sami, bezbranní a opuštění, jsou těmi, ve kterých nejvíce potřebujeme být sami se sebou. To jsou chvíle, kdy se musíme pevně obejmout, dokud nepocítíme, že jsme tam sami se sebou. To je bezpochyby jedna z největších životních ironií.
Je snadné žít v souladu s názory světa. Je také snadné žít ve shodě sami se sebou v naší samotě. Ale velký muž je ten, kdo si mezi lidmi udržuje nezávislost na samotě s dokonalým klidem.
-Emerson-
