Destiny, také známý jako osud nebo osud, nevolá do domu . Pokud se s ním chceme setkat, musíme jít ven a hledat ho. Můžeme se přesvědčit, že realita je tu, aby uspokojila naše touhy jako mávnutím kouzelného proutku, ale pravdou je, že to, co chceme, se nikdy nesplní, pokud si nevyhrneme rukávy, abychom to uskutečnili. A někdy nestačí ani vyhrnout si rukávy.
Dalo by se říci, že nejlepší chvíle jsou ty, ve kterých přebíráme otěže svého života, ty, ve kterých rozhodujeme a přebíráme svůj osud. Protože místo toho, abychom se modlili k vesmíru nebo čekali, až se planety vyrovnají, musíme mít jasnou představu, čeho chceme dosáhnout, a vyhrnout si rukávy, abychom se ohnuli. osud na naši vůli.
Najděte si svůj osud, co chcete, protože nikdy nebudete vědět, kdy přijde osud smrti.
-Anonymní-
Svými rozhodnutími vytváříme osud
Vytváříme osud každým krokem, který uděláme, a každým výběr co děláme. Přesto je příliš mnoho lidí přesvědčeno, že věci se stanou jednoduše tím, že se nechají unášet proudem. Ale z tohoto pohledu nelze nic očekávat. Jediný způsob, jak můžeme získat to, co chceme, je bojovat za to.
Na druhé straně jsou tací, kteří tomu věří každý člověk přichází na tento svět se specifickým osudem . Podle této koncepce máme všichni a objektivní zprávy k doručení a úkoly, které mají být provedeny. Nebyli bychom na světě náhodou, naše existence by měla zcela konkrétní účel.
Každý z nás má svůj vlastní osud utkaný podle učiněných rozhodnutí a voleb. Jediným imperativem musí být ji následovat, bojovat za ni a přijmout ji. Každý z nás musí ve všech okamžicích svého života dělat to, co si myslí, že je pro sebe nejlepší.
musíš
– Steve Jobs -
Osud: pověra nebo realita?
Abych se dostal k jádru článku necháme vás a příběh který analyzuje, jak osud může nebo nemusí ovlivnit naše životy . Doufáme, že se vám bude líbit.
David byl nesmírně zbožný a všímavý muž. Oddaný a věřící Žid. Jednou v noci, když spal, se mu ve snu zjevil anděl.
– Davide – řekl mu anděl – Přicházím z nebe, abych ti splnil přání . Bůh se rozhodl tě odměnit a posílá mě, abych ti řekl toto poselství. Můžete požádat o cokoli si přejete a až se probudíte, splní se vám to. Když otevřete oči, vzpomenete si na vše, co se dnes večer stalo, a budete si jisti, že to není výplod vaší mysli. Takže otázka. Co chceš víc než cokoli na světě?
David chvíli přemýšlel, než si vzpomněl na otázku, která ho už nějakou dobu trápila. Šlo o jeho vlastní smrt. Povzbuzen andělem se zeptal:
– Chci, abyste mi to řekl přesně jaký bude den a hodina mé smrti .-
Když ho anděl naslouchal, zbledl a začal pochybovat.
- Myslím, že vám to nemůžu říct.
– Řekl jsi, že se tě můžu na cokoliv zeptat. Tak tohle chci.-
– Také jsem řekl, že je to pro vás cena. Když ti řekneš, co ode mě žádáš, budeš žít jako ubožák počítající dny, které tě dělí od smrti. “ odpověděl anděl. – Nebyla by to ani tak cena jako a trest . Vyber si něco jiného.-
David dlouho přemýšlel. Někdy však když se vám do hlavy vkrádá myšlenka na smrt, je těžké ji vymýtit.
– Pořád chci vědět, jaký bude den mé smrti.-
Anděl si uvědomil, že je nemožné přimět muže odvrátit se od jeho touhy a že pokud mu neodpoví, selže ve svém hlavním záměru, kterým bylo potěšit ho. rozhodl se ho potěšit.
– Protože jste dobrý člověk a dobrý Žid, bude vám udělena čest být mezi těmi, kteří měli to štěstí a zemřeli v nejposvátnější den týdne. Zemřeš v Šabat .-
Po těchto slovech anděl zmizel, zatímco David klidně pokračoval spát do následujícího dne.
Když se probudil přesně tak, jak anděl předpověděl, stále měl v hlavě živou vzpomínku na to, o čem snil. Dále cítil privilegium být jediným mužem, který věděl předem den své smrti.
V následujících dnech šlo vše dobře až do pátku. Když se David připravoval na sobotní příchod, začal se třást.
Mohla by být ta sobota dnem, který předpověděl anděl? Byl to důvod, proč se mu ve snu v tu chvíli zjevil anděl? Jaký mělo smysl jít do chrámu v poslední den jeho života? Protože stejně umře, mohl by klidně zůstat doma. David si uvědomil, že udělal chybu. Věděl něco, co by raději nechtěl vědět, protože informacemi, které měl, by jen trpěl jemu a těm, které miloval.
Po přemýšlení muž našel řešení. Každý pátek večer četl Tóru a nepřestal, dokud se neobjevila první ranní hvězda protože nikdo nemohl zemřít při čtení svaté knihy.
A tak to udělal. Uplynuly dva nebo tři měsíce a sobotní ráno zatímco David bez přestání četl posvátnou knihu Tóry, dolehl k jeho uším hlas někoho zoufale křičícího:
– Oheň! Oheň! Dům je v plamenech. Vypadni. Všechno rychle hoří.-
Byl šabat a David si andělovo poselství dobře pamatoval. Ale zároveň na to pamatoval Zohar zajistil, že při čtení Tóry byli všichni v bezpečí a aby se o tom přesvědčil, opakoval:
-Mně se nemůže nic stát, čtu Tóru.-
Ale hlasy přicházející z ulice přetrvávaly.
– Slyšíte nás lidi v podkroví? Vypadni hned, než bude příliš pozdě! Brzy!-
David se zachvěl. To vše se dělo, protože se snažil zachránit sám sebe a ošidit osud. Ale teď chystal se zemřít jako oběť vlastního pokusu zachránit si život.
– Možná je ještě čas. – řekl si nakonec pro sebe. A zavřel knihu Tóry, podíval se na schody a měl potvrzení, že tam oheň ještě nedosáhl. Rozhodl se jít dolů a vyhnout se tak jisté smrti. Seběhl dolů po schodech a přeskakoval kroky dva po druhém; a tak to bylo skončil tak, že zakopl a kutálel se ze schodů, dokud nedosáhl na podlahu ne dříve, než se udeřil do hlavy hned na posledním schodu.
David tu sobotu zemřel, aniž by si to uvědomoval oheň byl ve vedlejším domě a nikdy by nedosáhl jeho . Byla to starost o osud, kvůli které zemřel předčasně.
