Matka je silné slovo plné významu. Krásné pro mnohé; kolem ní vznikají vzpomínky, esence a přirozeně děti. Role matky má však také své meze, protože osoba, která ji vykonává a překračuje je, může ohrozit ženu i děti a učinit je závislými a závislými. nejistý .
Nechceme, aby se z toho stal další článek se seznamem věcí, které děláme špatně, spíše se pokusíme o nich mluvit jaké chování a postoje dodržovat, abychom vyvážili naši roli matky aniž bychom se snažili mít kontrolu nad vším a nad všemi, dávali prostor našim dětem a jejich schopnostem, aby samy čelily výzvám, které vývoj přináší. Pro jejich dobro, ale i pro naše.
Chci pro své děti jen to nejlepší
Toto poselství odráží jeden z axiomů, kolem kterých se mnozí točí matky . Toto je nejednoznačné poselství, protože vychází z přání rodičů, kteří neberou své děti v úvahu s jejich vlastními potřebami a požadavky. V tomto smyslu to připomíná poselství, které říká, že chci, aby moje děti měly to, co jsem já neměl (že jim nic nechybí).
Každé dítě je jedinečné a má individuální potřeby, stejně jako svůj vlastní vkus a osobnost. Když však rodiče – zvláště matky – mají touhy a fantazie, je pro ně těžké poslouchat, co ti malí říkají. Jaké sporty či mimoškolní aktivity by chtěli dělat, co by chtěli jíst, jak by se chtěli oblékat, co by chtěli studovat nebo dělat ve svém životě.
Posláním matek jsou pomocnice, které doprovázejí jejich dítě během růstu, nikoli poslání si přát místo něj: nejlepší věc pro matku nemusí odpovídat té syn . Vzhledem k tomu, že děti jsou jako děti závislé na svých rodičích jak finančně, tak z hlediska lásky a náklonnosti, mohou skončit upřednostněním přání svých rodičů před svými.
Před vedením poslouchejte
Děti, jakkoli malé a bezbranné vypadají, mají své vlastní chutě a touhy již od útlého věku. Dát jim možnost vybrat si a rozhodnout se mezi různými možnostmi stimuluje tuto vlastnost a vede je k tomu, aby se cítili výjimečně a sebevědomý tedy na správné cestě k pomalému dosažení své autonomie. Rodiče si často myslí, že vědí, co je pro jejich děti nejlepší, ale rozhodování za ně je jen znejistí.
Ty nejmenší můžete okamžitě zapojit do rozhodování tím, že jim nabídnete uzavřené možnosti, co například jíst. Nechte je vybrat si, které ryby dávají přednost, nebo se s nimi poraďte o některých změnách v domě, jako je výzdoba jejich ložnice. Pokud se nemohou rozhodnout, informujte je a zapojte je do rodinných rozhodnutí, jako je stěhování nebo změna školy.
Autonomie = důvěra
My matky budeme vždy vidět své děti jako bezbranné bytosti, a proto je pro nás tak těžké stimulovat jejich autonomii. Pokud to však neuděláme, budeme schopni vychovat závislé děti, které samy neumějí věci dělat nebo je umí, ale s neustálým pocitem nejistoty.
Autonomii lze pěstovat od velmi mladého věku. Prvním krokem je nedělat nic, co dítě nezvládne samo. Například metodu Baby-Led Weaning nebo přikrmování na přání lze zavést již v 8 nebo 9 měsících.
Dalším způsobem, jak povzbudit děti, aby se osamostatnily, je zapojit je do domácích prací: přimět je ke spolupráci tím, že vynesou odpadky, ustelou postel, dají oblečení do pračky, postarají se o domácí mazlíčky nebo rostliny, dokonce jim pomohou s přípravou jídla nebo úklidem domu. Vždy v závislosti na jejich schopnostech, které jsou často větší, než si myslíme.
Děti milují, když se jim říká, že jsou užitečné. Jak bylo řečeno dříve můžete podporovat jejich autonomii již od útlého věku. Ale pokud jste to nikdy neudělali, vězte, že nikdy není pozdě začít. Neznamená to ztratit nad nimi kontrolu, ale spíše vychovávat děti schopné řešit své problémy s větší sebeúctou a sebevědomím.
Staňte se někým
V dnešní společnosti je většina lidí posedlá získáním titulu a jako dobří rodiče je normální nechat se ovlivňovat a klást studium a známky našich dětí na první místo a překrývat je jinými zkušenostmi – více či stejně obohacujícími – které nemají nic společného s akademickými výsledky. Vzdělávání a studie stávají se základním prvkem a možná jediným, na kterém záleží pro vývoj našich dětí.
Vše soustředíme na toto (velmi úzké) pojetí výchovy, trestáme je a napomínáme, když nedostávají dobré známky, tlačíme je, aby trávili odpoledne učením, víkendy a prázdniny. Navíc, když naše děti selžou, snažíme se je ospravedlnit hledáním kognitivní poruchy nebo problému.
Aby se tomu maminky vyhnuly, neváhají obětovat vlastní volné hodiny studiu nebo domácím úkolům s dětmi. Ujišťují se, že dělají domácí úkoly, a dokonce je dělají za ně, pokud dostanou dobrou známku. Úkolem matky je však poskytnout svým dětem adekvátní čas a prostor a pomoci jim se správným způsobem organizovat, povzbuzovat je, aby se zavázaly, aniž by to dělaly za ně. Jak děti rostou, musí se naučit, že za domácí úkoly zodpovídají a že mají tři velmi specifické účely, které jim dávají smysl:
- Upevněte učení získané ve třídě.
- Prohloubit učení získané ve třídě.
- Vytvořte si pracovní rutinu.
Je těžké vyrůstat s našimi dětmi, postupně jim nechávat prostor, který jim umožňuje růst a ve kterém zažívají výzvy, které vyžadují a stimulují jejich schopnosti. Je to však přinejmenším stejně nutné jako poskytnout jim přístřeší, jídlo nebo oblečení. V tomto smyslu musí ochranná a usměrňující matka postupně nechat prostor matce, která doprovází a stimuluje, říká svůj názor, ale nerozhoduje.
To znamená začít je podporovat v dosahování snů a cílů, které se nám možná nelíbí. Možná cesta, kterou si sami zvolí, není ta, kterou bychom si pro ně mysleli ale nezapomínejme, že je to jejich život, ne náš a že jako dospělí máme obrovskou moc ho udělat úžasným, nebo je naopak připravit o jejich sny. To je ta pravá oběť, kterou vzdělání vyžaduje.
