Pocity myšlenky vzpomínky rituály mýty… Podle teorie kolektivního nevědomí Carla Junga existují společné prvky sdílené celým lidstvem a které tvoří jakési psychické dědictví. Ocitáme se tedy tváří v tvář kontejneru významů, které jako sociální skupina přebíráme a které podle kolektivní nevědomí Junga by to mělo dopad na naše chování a naše emoce.
Jungův přínos světu vědy je dobře znám filozofie a psychologie až do počátku 20. stol . Právě tento příspěvek se rozcházel s psychoanalytickou teorií a ještě více ho vzdaloval od Sigmunda Freuda. Jestliže pro posledně jmenovaného bylo nevědomí pouze oblastí mysli, ve které jsou zachovány všechny zkušenosti, které byly kdysi vědomé a poté potlačované nebo zapomenuté, Carl Jung šel dále a překročil individuální úroveň.
Kyvadlo mysli se pohybuje mezi smyslem a nesmyslem, nikoli mezi správným a špatným.
-Carl Jung-
Švýcarský psychiatr, psycholog a esejista nevnímal nevědomí jako osobní projev jedince. Naopak na základě své klinické praxe a svých zkušeností tak trochu tušil individuální vědomí mnohem hlubší. Kolektivní nevědomí bylo viděno jako kosmická noc nebo prvotní chaos, z něhož vycházejí archetypy a psychické dědictví, které celé lidstvo sdílí.
Málo teorií odhalit mechanismy, které působí pod naším nevědomím na naše myšlenky a chování.
Proč je teorie o kolektivním nevědomí Carla Junga užitečná?
Sám Carl Jung řekl, že teorie kolektivního nevědomí se zdá být bizarní, i když jde o zásadní myšlenku. Stačí se do tématu ponořit trochu hlouběji, abyste našli známé a skutečné prvky.
Hovoříme o milníku v Jungově myšlení, který švýcarskému psychoanalytikovi zároveň způsobil mnoho problémů. Jak nám sám vysvětluje ve svých knihách strávil velkou část svého života obranou svého konceptu nevědomí před těmi, kteří ho kritizovali za to, že mu nedal formu. vědecká metoda .
Je normální se ptát, z čeho přesně se skládá kolektivní nevědomí a jaká je jeho užitečnost. Abychom to pochopili jednoduchými termíny můžeme vycházet z přirovnání. Kolektivní nevědomí Carla Junga je jako zděděná databáze oblak informací, kde je uložena podstata lidské zkušenosti a kterou v sobě všichni máme.
Ve stejnou dobu kolektivní nevědomí je tvořeno archetypy nebo psychickými jevy, jako jsou jednotky myšlení mentální obrazy a myšlenky, které všichni máme a které se instinktivně vynořují. Příkladem je mateřství
Archetypy emocí a účely teorie Carla Junga
K zodpovězení otázky o užitečnosti této teorie je důležité provést následující úvahu. Kolektivní nevědomí Carla Junga předpokládá, že nikdo z nás se nevyvíjí izolovaně a odděleně společnost . Jsme ozubená kola v kulturním stroji, sofistikovaná entita, která nám přenáší vzorce a vštěpuje významy, které jeden od druhého zdědíme.
Mezi zmíněné archetypy patří také emocionální modely, které všichni vlastníme. Když přicházíme na svět, budujeme pouto se svými matkami a jak rozvíjíme svou identitu, ukazujeme ostatním, co chceme, aby ocenili, a přitom skrýváme aspekty, které si chceme nechat pro sebe.
Teorie Carla Junga a jeho návrh kolektivního nevědomí ve skutečnosti odráží mnoho z našich instinktů našich nejhlubších pudů jako lidských bytostí : láska, strach, sociální projekce, sex, moudrost, dobro a zlo... Jedním z cílů švýcarského psychologa proto bylo zajistit, aby si lidé vybudovali autentické a zdravé ego, kde jsou všechny energie a archetypy v harmonii.
Dalším neméně zajímavým aspektem Jungova kolektivního nevědomí je, že, jak sám vysvětlil, tato psychická energie se mění s čas . Každá generace s sebou přináší kulturní, sociologické a environmentální variace. To vše má dopad na naši mysl, která tak vytváří nové archetypy v našem nevědomí.
