Rodina je ten malý vesmír, ve kterém se učíme proměňovat se v členy společnosti.
V každé rodině se vždy vyvine malá či velká nenávist které, i když se to zdá paradoxní, nevylučují existenci velké lásky. Tak jsou lidské náklonnosti ambivalentní a protichůdné. Rodinná skupina není osvobozena od této dynamiky a v každé z nich koexistuje také zášť a malichernost.
V některých případech však nehovoříme o malé nenávisti, ale o vážných citových roztržkách. Na světě je poměrně dost lidí, kteří otevřeně deklarují totální odmítnutí rodiny, ze které pocházejí. Vymažou svou rodinnou jednotku. Stydí se za své kořeny. Zároveň vyznávají velké uznání a hluboký obdiv k cizím lidem a všem, kteří nepatří do rodinného prostředí.
Proč nenávidíme rodinu?
Nenávist vůči rodině v sobě obsahuje velký rozpor. Znamená to nenávidět se tak či onak. pocit nedostatek lásky a odmítání vůči rodinné skupině zažívá mnoho lidí. Odpovídá to adolescentnímu postoji, který však u mnoha dospělých přetrvává.
Rodinná jednotka neodpovídá požadovanému a tento důvod je dostatečný k tomu, aby ho připravil o jeho náklonnost.
Nenávist vůči rodině ve většině případů pramení z prodělaného špatného zacházení nebo z pocitu vážného selhání dotyčné osoby.
Špatné zacházení ze své strany zahrnuje mnoho podob. Fyzické nebo emocionální opuštění je jedním z nich; ale také verbální, fyzické nebo sexuální zneužívání. Zanedbávání nebo nedbalost jsou také další formy špatného zacházení. Cokoli, co znamená systematické popírání hodnoty člověka, lze chápat jako špatné zacházení.
V některých případech se členové rodiny za sebe stydí nebo se cítí méněcenní než ostatní
Bezmezné uznání cizích lidí
Během dospívání se všichni zlobíme na svou rodinu. Část hledání naší identity spočívá v tomto konfliktu. děti rodinné parametry víceméně pasivně přijímáme. Když však vyrosteme, začneme je zpochybňovat a zaměřujeme se především na chyby a omyly. Právě toto napětí patří mezi faktory, které nám umožňují stát se dospělými.
Právě v období dospívání pro nás cizí lidé začínají mít velký význam a mínění našich vrstevníků nás ovlivňuje mnohem více než vize našich rodičů. Postupně tyto rozpory vyjednáváme a nacházíme určitou rovnováhu. Tento problém můžeme vyřešit až při odchodu z domova. Daří se nám přikládat správnou váhu tomu, co nám rodina dala a co nedala . Ve většině případů nakonec pochopíme, že nám nikdy nechtěli ublížit.
Někdy konflikt stagnuje. Dospělý pak nemůže opustit domov nebo když odejde, uvědomí si, že ráj není za zdmi domu. Že i venku lidé nedělají to, co slibují, nebo nesplňují jejich očekávání. Člověk proto může upadnout do pokušení vinit rodinu ze svých neschopností nebo věřit, že život je lepší pro ostatní nebo cizí lidi, kteří jsou lepší, protože měli lepší rodinu.
Nenávidět svou rodinu a zbožňovat cizí lidi je výrazem nevyřešeného adolescentního konfliktu.
Obrázky s laskavým svolením Nidhi Chanani
