Pán much, alegorie společnosti

Pán much Jde o nejznámější dílo britského autora Williama Goldinga. Vydáno v roce 1954, nezaznamenalo hned velký úspěch, ale na proměnu v klasiku anglické literatury si muselo počkat až do poválečného období. To bylo hráno v kinech při dvou příležitostech v roce 1963 a 1990.

Je to alegorie lidské přirozenosti ve kterém každá postava představuje důležitou charakteristiku lidského chování; Pán much zkoumá vytvoření společnosti založené ve vzduchu skupinou dětí. Jak se v takovém kontextu přidělují role? Jak se vybírá vůdce?

Děj začíná havárií letadla plného dětí poblíž pustého ostrova . Tam se přeživší musí zorganizovat, aby přežili a pokusili se zachránit. Na odlehlém ostrově, kde neexistují žádná pravidla a je obydlený děti vzniká nová společnost. Žádný Pán much zjistíme, jak zlo může vzniknout v každém člověku bez ohledu na věk.

Lidé se nikdy nestanou přesně tím, čím si myslí, že jsou
– Pán much –

Děti mluví Pán much vůdce a alegorie

Název díla je částečně alegorický a odkazuje na Belzebuba neboli zlo. Obraz zla je v románu zastoupen v kančí hlavě, kterou děti položí na kopí; totéž ve stavu rozkladu je obklopeno mouchami.

Dorazil na ostrov děti se scházejí s nadějí, že přežijí a budou co nejdříve zachráněny, což dokazuje společenskost, která je lidským bytostem vlastní. Možná podmíněné společností, ve které vyrostly, možná kvůli strachu nebo instinktu přežití, se děti rozhodnou zvolit vůdce. Role je demokraticky přidělena Ralphovi, který, přestože už není dítětem inteligentní je nejagilnější a nejsilnější a vytváří důvěru v ostatní.

Co se rýsovalo jako příležitost k výzvě dospělých a dokazování, že děti mohou být spravedlivější a racionálnější, skončí skutečnou katastrofou. Od chvíle, kdy je zvolen vůdce, se šíří pocit rivality a odtud nenávist, která povede k tragické a nekontrolovatelné situaci. Bez dospělých a bez zákonů rozhodují oni:

Ralph: Je to vůdce zvolený zbytkem dětí.Reprezentuje demokracii, jeho úmysly jsou dobré a chce, aby zůstali jednotní. Rozhodne se zapálit oheň v naději, že bude viděn a odvezen do bezpečí. Navzdory svým dobrým úmyslům se vždy poradí s Piggym a nakonec ztratí kontrolu a vedení.

Jack: Je opakem Ralpha, dalšího rozeného, ​​ale autoritářského vůdce.Je nejstarší ze skupiny, ale když dorazil za Ralphem do jejich institutu, nebyl vybrán a to ho štve. Jeho postoj je arogantní a pesimistický, už nevěří, že budou zachráněni a postupně upadá do iracionality a stává se stále násilnějším. Zasévá strach do zbytku dětí tím, že je tlačí, aby se k němu připojily.

Prasátko: jeho jméno znamená prasátko a je hlavním předmětem vtipy kvůli jeho vzhledu a astmatu. Je jednou z nejinteligentnějších postav a představuje racionalitu. Kvůli jeho fyzické kondici si ho nikdo nevybírá za vůdce, má však plnou důvěru Ralpha, který ho vždy žádá o pomoc.

Simone: stejně jako Piggy není ve výborném zdravotním stavu. Je to rezervované dítě a je klasifikováno jako podivné je však také uznáván pro svou velkou citlivost, zejména vůči zvířatům. Je to odhalující postava, která objevuje Pána much a je nositelem pravdy.

Rogere: je to jedna z postav, která se nejvíce vyvíjí na začátku v Roger se jeví jako tichý a plachý chlapec, ale brzy objeví novou tvář; tváří v tvář absenci zákonů, které mohou odsoudit jeho činy, se rozhodne uchýlit k násilí.

Děti v příběhu vytvářejí hierarchii, řád inspirovaný světem, ze kterého pocházejí, ale který se nakonec rozpadne a zradikalizuje. Tváří v tvář strachu nepotřebují racionálního vůdce, ale silného, ​​který jim zajistí klid a jídlo.

co jsme my? Lidé? Zvířata? Divoši?
– Pán much –

Povaha zla ne Pán much

Pán much je míněno jako urážka Rousseau který tvrdil, že lidské bytosti ve svém přirozeném stavu jsou dobré a neznají zlo a že je to společnost, která ho kazí a vede ke špatnosti. V Goldingově románu se děje pravý opak: děti jsou svobodné a v naprosto přirozeném stavu, ale v nepřítomnosti společnosti, která diktuje pravidla, se nechají unést svou špatnou povahou a chovají se zcela iracionálně.

Druhou stranu mince představuje Hobbes, který tvrdí, že společnost reguluje špatnost abychom se chovali jako racionální bytosti. Goldingovu práci lze umístit do této fronty, navzdory snaze zvolit vůdce a založit společnost se děti na ostrově cítí tak svobodně, že se rozhodnou už nikoho neposlouchat.

Vidíme, že se zpočátku snaží napodobovat chování světa dospělých, které znají. Najdou skořápku, která se promění v symbol demokratický dát slovo ostatním; organizují se, aby udržovali oheň, aby získali jídlo a pracovali. Brzy se však tato utopická demokracie hroutí.

Některé děti vnímají ostrov jako vysněné místo bez rodičů a učitelů... Tak proč někoho poslouchat? Proč se chovat podle pravidel? Lídři budou hrát zásadní roli a děti se budou muset rozhodnout, na které straně jsou dokud nevypukne válka.

Pověst, že na ostrově žije šelma, přivede děti k tomu, aby se bály a vybíraly si toho nejsilnějšího; ostatní pocítí svobodu moci dát průchod svým nejdivočejším instinktům. Ostrov, zpočátku rajský, se tak nakonec stane autentickým hrozné místo zničení.

Na našem ostrově se můžeme bavit, dokud si pro nás nepřijdou dospělí
– Pán much –

Pán much odrazy

Pán much nejde jen o lidskou povahu nebo ztrátu nevinnosti ale také o organizaci společnosti. Tyto děti svým způsobem vytvářejí z ničeho novou organizovanou hierarchii s rolemi, které nám připomínají skutečný svět.

Rozdělí se na frakce stejně jako dospělí politika budou čelit válce a opustí racionalitu. Neodměňují inteligenci, nebudou hledat vůdce, který následuje rozum, ale spíše silného, ​​který je ochrání před jejich strachy.

To vše nám připomíná svět, jak ho známe, a vede nás k zamyšlení nad fungováním a smyslem demokracie . Považovat jej za svět, kde má každý svůj hlas, je utopie původně plánovaná dětmi a kterou samy zničí.

Musí si uvědomit, že strach nemůže bolet víc než sen
– Pán much –