Mnoho rodičů si myslí, že odloučení se týká pouze nich.Ve skutečnosti to není pravda, pokud jsou zapojeny děti. Přestože je jim věnována malá pozornost, malí trpí rozvodem, hádkami, nedorozuměními a vším, co z rozchodu může vyplynout. Rozvádějící se rodiče mohou být situací, kterou mnoho dětí samo nezvládne. Navíc je normální, že o tom pochybují a potřebují někoho s trpělivostí a pochopením, aby je objasnil.
Není náhodou, že mnoho dětí s rozvedenými rodiči má ve škole problémy, které některé začnou pociťovat alkohol a drog ve velmi raném věku nebo kteří přestanou komunikovat s rodinou. Děti trpí stejně jako jejich rodiče a ještě více, protože vidí, že jeden z prvních vztahů, které mají jako záchytný bod, selže.
60 % dětí po rozvodu musí podstoupit psychologickou léčbu
Rozvedení rodiče: následky závisí na věku
Důsledky odloučení nejsou stejné, ať je dítěti 6 nebo 2 roky. Ve skutečnosti se okolnosti mění a úroveň zralosti je velmi odlišná. Z tohoto důvodu podle věku dítěte bude více či méně ovlivněno rozchodem rodičů. Prvek, který je třeba vzít v úvahu vzhledem k tomu, že vše, co ho v tomto věku ovlivňuje, ovlivní i jeho let přijít.
Dítě, kterému jsou méně než 2 roky, nechápe, co je rozvod, tím méně důsledky, které z toho plynou. Přesto chápe, že je něco špatně nebo jinak, že dochází ke změnám v emočním stavu rodičů a chápe, zda chybí nebo ne. Tato nepřítomnost se často promítá do pocitu opuštěnosti a vzhledem k okolnímu klimatu může mít značné psychické následky, pokud není zprostředkována potřebná bezpečnost.
Dítě mezi 2 a 3 lety je ve velmi choulostivé fázi plného vývoje. Pokud má separace na dítě velký dopad, důsledkem může být výrazné opoždění vývoje: zpoždění v osvojování některých psychomotorických dovedností, potíže s učením jazyka a problémy s ovládáním svěračů. Dítě v tomto věku nechápe, co rozvod obnáší, chce jen, aby spolu rodiče i nadále byli, což je pro něj snem.
Pokud je dítěti mezi 3 a 5 lety, už ví (nebo alespoň chápe), co je rozvod a co obnáší takže bude klást spoustu otázek.Problém nastává, když člověk nachází odpovědi na svou touhu najít odpovědi lži které ho nepřesvědčí a které následně podpoří jeho podezření, že se svět proměnil ve velmi nebezpečné místo. Mezi obavy, které lze podnítit, patří strach být sám nebo že ho jeden z rodičů opustí. Z tohoto důvodu může být k jednomu z nich (nebo k oběma) majetnický.
Děti mohou reagovat hněvem, smutkem nebo hněvem na možnost rozvodu, což je důkazem toho, že je to také ovlivňuje.
Dítě mezi 6 a 12 lety je mnohem empatičtější a dokáže se vžít i do kůže rodičů i když to často živí naději, že spolu budou i nadále. Dospělí to někdy dělají, proč by to nemělo dělat dítě?
Musíme však být opatrní, protože zklamání v tomto ohledu – pochopení, že se tak nestane – může mít velký emocionální dopad, dokonce mnohem silnější než samotný rozchod. Myslet si, že situace je přechodná, není totéž jako si myslet, že je trvalá: adaptace, která má být provedena, je pravděpodobně stejná, ale emocionální dopad stejný nebude.
Je tedy třeba uvážit, že dítě v tomto věku i přes svou vyspělost zdaleka nemá dokončený citový vývoj. Jsou procesy, které nepochopí, jako například to, že se dva zamilovaní lidé rozhodli, že už spolu nebudou. Pocit žít v a svět jehož složitá pravidla mu unikají, mohla zvítězit.
V této věkové skupině si dítě mohlo vyvinout dvě srovnávací strategie. Může se odnaučit emocionálním dovednostem, které se naučil, nebo se může zdát silný, zatímco skrývá hlubokou bolest a strach. V druhém případě se učí nedávat najevo své pocity, které ovlivní jeho život v dospělosti.
Rozvedení rodiče a komunikace s dětmi
Odloučení má různé účinky v závislosti na věku dítěte. Z tohoto důvodu, i když se cítíme zničení a necítíme se na to, musíme se vždy postarat o pochybnosti a starosti těch nejmenších, komunikovat s nimi a dát jim najevo, že přes všechny změny, které se stanou, je budeme vždy milovat a oni se na nás mohou spolehnout.
Musíme myslet i na to, že se dítě dává samo vina Z Pravděpodobně věří, že jeho chování vedlo k tomu, že se rodiče chtěli rozejít. Rodiče s ním musí mluvit a přimět ho, aby pochopil, že není odpovědný – ani vinný – za to, co se děje.
Přitom se musíte snažit mít s malým jasno. Není užitečné zakrývat, co se stalo, v domnění, že situaci nebude rozumět. I děti rozumí více, než si myslíme (zejména tomu, co si myslí rodiče) a potřebují vědět, co se stalo. Být jasný a přímý, nelhat a přizpůsobit konverzaci svému věku je velmi důležité, aby se cítili milováni.
Mnoho rozvedených rodičů se snaží své dítě obrátit proti druhému rodiči, což je nesmírně bolestivé a škodlivé.
Mnoho párů se soustředí na sebe, aniž by přemýšlelo o emocích svých dětí. Díky tomu se cítí opuštění nebo nedocenění. Nevyhnete se však rozhovoru s nimi o tak důležité situaci. Protože i když to nevidíte, pravděpodobně zvládají ránu, která, pokud se neléčí, bude s přibývajícími roky větší a větší.
