Je vhodné říkat vždy pravdu? Opravdu si vážíme upřímnosti lidí? Kdy mluvíme upřímně a kdy to děláme „upřímnou vraždou“? „Upřímnou vraždou“ rozumíme říkat pravdu bez jakékoli opatrnosti, bez omezení, bez ohledu na to, co ten druhý cítí nebo co si přeje. Jinými slovy, upřímnost aplikovaná bez inteligence může způsobit zbytečné škody.
Ideální by bylo použít pravdu k pomoci a upřímnost k budování, ale nikdy ke zničení nebo zničení ostatních. Musíme vzít v úvahu, že pravda je velmi mocná zbraň, která nesmí postrádat empatii a sociální inteligence .
Na druhou stranu, když spácháme upřímnou vraždu, možná nelžeme, ale spíše předáváme pravdu, ale když to děláme bez ohledu na ostatní nebo jen pro ventilaci, neděláme nic dobrého, i když jsme řekli pravdu, jak by bylo žádoucí. Jednoduše vyjadřujeme objektivní realitu, která bolí v nevhodnou dobu.
Takže abys neublížil, musíš lhát? Vysvětlení není tak jednoduché jako říkat pravdu nebo lhát; někdy je pravda zbytečná nebo může situaci dokonce zhoršit. Nejlepší na tom je sdělení co chceme citlivě říci nalezení správného okamžiku a kontextu nebo hledání
Co se stane s naším mozkem, když lže?
A studio zveřejněné v časopise Příroda Neuroscience to dokázal když si lehneme do amygdaly, oblast mozku, která se aktivuje, když provádíme tuto akci, si na ni zvykne. To znamená, že ztrácí citlivost na opakování této akce.
Závěrem lze říci, že lhaním si uvolníme mozek a zvykneme si neříkat pravdu. Naším úkolem však není lež ale naučit se vybírat a předávat pravdu. Naše sociální vztahy moc nevydrží, pokud na to, co komunikujeme, nenastavíme nějaké filtry bez ohledu na to, zda je přenášená zpráva založena na realitě nebo ne.
Jak jsme viděli, upřímná vražda nám nedává lepší dovednosti, nezlepšuje naši sebeúctu ani nám nepomáhá zlepšovat naše sociální vztahy. Místo toho nám pomáhá citlivost: určité pravdy je třeba předávat s jemností pírka, jiné uchovávat až do okamžiku, jiné nikdy nesdělovat, protože nejsou zásadní, a s ostatními je třeba využívat postupnou komunikaci, aby měl člověk čas je asimilovat.
Ti, kteří dokážou vyjádřit, co cítí, aniž by ublížili, jsou opravdoví hrdinové, ti, kteří si najdou čas, aby změřili svá slova a zajistili, že svými činy a jejich jazykem dojde ke zlepšení prostředí a lidí kolem nich.
Je vždy říkat pravdu upřímnost nebo upřímnost?
Kognitivní studie o lhaní to potvrzuje během dne řekneme alespoň jednu nebo dvě malé nebo velké lži
Pravdu prý vždy říkají jen opilci, děti a blázni. K tomu dochází, když se naše mozkové cenzurní a inhibiční systémy uvolní, například když jsme opilí nebo jako dítě. U dětí nefungují stejným způsobem jako u dospělých se formují, ale naše mozková kapacita a společnost nás učí skrývat pravdu nebo s ní manipulovat, abychom měli pod kontrolou její dopad.
To, co by mělo převládat, není ani tak být 100% upřímný, ale spíše nikdy neříkat opak toho, co si myslíme.
Ti, kteří mají dobré sociální dovednosti, vědí, jak být upřímní, ale bez ublížení. Nejde o lhaní, ale o správné předávání informací. Nejde o to být nejvíc upřímný ale ten, kdo nejlépe sděluje pravdu. Nejlepší je zůstat věrní sami sobě, aniž bychom zapomínali na bolest, kterou bychom mohli způsobit druhým. Pravda sdělovaná inteligentně a s dobrým úmyslem bude vždy produktivní.
