Pociťovat závist, vztek, smutek nebo frustraci je stejně přirozené jako dýchání. Některé emoce jsou úzce spjaty s lidským stavem, i když se někdy stydíme, když je náhodou cítíme. Odmítání našich emocí nebo neschopnost je vyjádřit však může dramaticky zvýšit naši úzkost.
Chtít mít neustále pod kontrolou to, co cítíme, je prohraná bitva bez ohledu na to, jak velké je naše úsilí. Na druhou stranu ale musíme být opatrní, co říkáme nebo děláme, když jsme pod vlivem jedné z těchto emocí protože za tu reakci jsme zodpovědní jen my.
Udělat si čas na zamyšlení nad možností, že ne všechno půjde tak, jak doufáme, je skvělý způsob, jak s tím bojovat frustrace a zklamání místo toho, abychom se zlobili nebo deprimovali kvůli problémům, které nemůžeme ovlivnit. Jinak jen ztrácíme čas a energii. Jak vidíte, dobrou zprávou je, že i když nedokážeme ovládat své emoce, všichni jsme schopni se rozhodnout, co s nimi uděláme. Zveme vás, abyste se do tématu ponořili hlouběji.
Jako lidské bytosti chceme být všichni šťastní a bez utrpení a všichni jsme se naučili, že tajemstvím štěstí je vnitřní mír. Největší překážkou tohoto míru jsou emoce, které nás ruší, jako je nenávist, připoutanost, strach a podezření, zatímco láska a soucit jsou zdrojem míru a štěstí.
-Dalai Lama-
Emoce mají adaptivní funkci
Emoce obsahují velmi hluboké poselství: slouží k tomu, aby nám naznačovaly, že se v našem životě něco děje a v některých případech je třeba vyřešit problém. Například úzkost varuje nás před hrozícím nebezpečím a smutek nám říká, že jsme utrpěli ztrátu, kterou musíme metabolizovat. Proto je důležité naučit se je dešifrovat, abychom poznali sami sebe a podle toho jednali.
Všechny emoce jsou užitečné, takže bychom proti nim neměli bojovat. Je důležité a nutné je vyzkoušet, pochopit a naslouchat jim . Jen tak budeme schopni volit ty nejvhodnější strategie a úspěšně se vypořádat s problémy a obtížemi, se kterými se v životě setkáváme.
Jak vidíte, neměli bychom se bát, když pociťujeme negativní emoce, jako je smutek strach závist nebo frustrace, protože tím, že se na ně zaměříme, nám pomohou porozumět tomu, jak tento problém zvládnout a jak nakonec zlepšit svůj život. Však pokud je intenzita těchto emocí stále větší a my se dostáváme do bodu, kdy nevíme, jak je zvládat, je nejlepším řešením kontaktovat psychologa to nám může pomoci . Vyhneme se tak ubližování sobě i lidem kolem nás.
Na druhou stranu nesmíme zapomínat, že existují i velmi pozitivní emoce: jednou z nejsilnějších je štěstí. Jsou to adaptivní emoce, pokud jsou vyjádřeny vyváženým způsobem. Ten také obsahuje zprávu: dávají nám pochopit, že prožíváme okamžik, který vytváří pohodu a cítíme se dobře.
Lidé se silnou emoční inteligencí mají čtyři důležité dovednosti: vědí, jak identifikovat, porozumět a regulovat emoce.
-John Mayer-
Jak se můžeme naučit seberegulovat své emoce?
Neexistuje žádný kouzelný recept, jak lépe regulovat své emoce a prožívat je vyváženě. Jasná věc však je, že jejich popírání nebo snaha o jejich kontrolu pouze zvyšuje naši míru změny, která pro nás není vůbec dobrá . Naše směřování k dokonalosti nás vzdaluje od reality a lidskosti. Nejsme roboti ani superhrdinové: jsme lidé a lidé cítí mnoho různých typů emocí.
Když mluvím o ovládání emocí, mám na mysli ty skutečně stresující a oslabující. Být emocionálními lidmi je to, co obohacuje náš život.
-Daniel Goleman-
Jak jsme viděli, když se naše emoce stanou příliš intenzivními nebo přetrvávají v průběhu času, znamená to, že s tím, jak je cítíme, není něco v pořádku. To může být způsobeno snahou ovládat to, co nemůžete ovlivnit: asi si pořád říkáme, že věci měly jít jinak . Ale ne vždy se věci vyvinou tak, jak chceme, a lidé se nebudou vždy chovat způsobem slučitelným s našimi zásadami a hodnotami. To je něco, co musíme mít velmi jasně na mysli.
Jediná věc, kterou můžeme ovlivnit, je způsob, jakým řídíme to, co cítíme, a k tomu je prvním krokem identifikace emoce v otázce. Pak se musíme zamyslet a zeptat se sami sebe, jak to můžeme nasměrovat co nejzdravěji pro náš osobní růst. Jinými slovy, musíme cvičit emocionální odpovědnost.
Tímto způsobem, v závislosti na situaci, budeme cítit jednu emoci spíše než druhou. Výběr toho, co s tím uděláme, se však stane naší odpovědností a vydláždí cestu k emocionální pohodě. Protože smyslem není rozhodnout se, co chceme cítit, ale jak to, co cítíme, zvládnout.
