Unavená z obvyklých hrozeb a v slzách se rozhodla pustit si hudbu, aby si odpočinula od života. A
Když se jí po tvářích koulely slzy a hrála hudba, snažila se představit si samu sebe na jiném místě. Každé místo bylo dobré, pokud nemusela poslouchat, co ji bolí. Život nemůže být, tento život nemůže být jen křik. Život nejsou neustálé hrozby, i když jsou to jediné věci, které znáte.
Přesvědčena, že není dost dobrá, a protože ztratila veškerou naději, rozhodla se, že to, co poslouchá, bude průvodcem jejího života. A právě toto rozhodnutí způsobilo, že se ztratila ve svém vnitřním světě a výkřiky se změnily v její sebenaplňující se proroctví.
Jeho život se změnil v šepot, protože nedokázal bojovat s výkřiky uvnitř.
Slova jako kulky mohou ochromit srdce
A jako vrabec se zlomeným křídlem, který spadne do krabice, zůstala zavřená v tom světě nesmyslných šílenců. Protože každý den slýchat, že je bezcenná, že nemůže uniknout, ji pomalu zabíjelo a učilo ji jen nenávidět.
Že nenávist který se zrodil v ní a měl na ni následky. Není horšího odsouzení než jen naslouchat slovům druhých, protože slova jako kulky paralyzují srdce a naplňují krev jedem strachu a nerozhodnosti. A pak všechno, co udělal, bylo proto, že to chtěli ostatní, a ne proto, že na to myslel sám.
Každý výkřik se proměnil v karikaturu sebe sama a stal se dalším kamenem na jejím náhrobku. Stejně jako živí mrtví a automat dělala to, co chtěli ostatní, aby se vyhnula hrozbám, které by jí ublížily. A už tam nebyla žádná hudba, protože v ní už nebyl žádný život, žádná melodie, která by ji přiměla zapomenout na peklo, které cítila.
Slova ostatních ji pohřbila zaživa za to, že nedosáhla vrcholu svých očekávání od sebe samé.
Nemůžeš vyhnat výkřiky ze své hlavy, pokud předtím neopustily tvé srdce
A tak dny ubíhaly s úsměvem jako v masce a pohledem, který mrazil na duši. Až si jednoho dne uvědomil, že už neslyší žádné výkřiky, ale že také necítí klid. Cítila se prázdná a nepochopená a nechápala, proč není šťastná, když necítila křik, výhružky nebo urážky, které ji potopily.
Pak se začal ptát sám sebe, co vlastně chce, co vždycky chtěl, a uvědomil si, že to neznamená přestat poslouchat ty výkřiky. Chtěl být uvolnit a žít svůj život, aniž by se musel starat o to, co říkají ostatní, ale také nemusel splnit všechna jeho očekávání.
Pak si uvědomil, že bylo chybou vypustit výkřiky z hlavy, pokud to neudělali jako první
Jste tím, kým jste, ne tím, čím vás chtějí mít ostatní
Pak se rozhodla, že cestu za ni nikdo nevybere. Rozhodla se, že není to, co jiní říkají, že je, není zbytečná ani hloupá, není nic, i když se v to proměnila tím, že to slyšela tolikrát. Otevřela batoh, který nosila na ramenou, plný kamenů, které sama rozházela po své cestě, a uvědomila si, že všechny ty kameny jsou čestné slovo co jí řekli ostatní.
Vyzbrojena odvahou a rytmem hudby, která vycházela z její duše, se rozhodla jít vpřed a že slova druhých už nikdy nebudou řídit její život, protože se rozhodla, že si bude vždy pamatovat:
- Podřízení se touhám druhých vyvolává pouze bolest: rozhodl se být vždy jejich první volbou. Protože i ona byla důležitá a pokud si nezačne vážit sama sebe, nebudou si vážit ani ostatní.
- Jste tím, čím jste: rozhodl se, že možná existuje tisíc různých zvuků. Možná ji lidé podrazili každým krokem, který udělala, ale jen ona znala její svět a její životní okolnosti. Jen ona věděla, jaká doopravdy je a čeho je schopna dosáhnout, i když se nikdo nikdy nezastavil, aby si ji ani na okamžik poslechl.
- Ať děláte cokoli, děláte chyby: ale vždy je lepší dělat chyby, když děláte něco, co máte rádi, než nenaplňovat očekávání ostatních lidí. Naučil se, že ne všechno, co dělá, může potěšit ostatní, a přijal to, protože se konečně dozvěděl o sebelásce.
- Naslouchat sobě je to nejlepší rozhodnutí, které můžete v životě udělat, a proto se řídila melodií poznamenanou jejím srdcem, protože to byla jediná, která jí ukázala, co opravdu chce.
- Ohluchnout k destruktivní kritice: tváří v tvář urážkám, výkřikům a destruktivní kritice, která nepřináší nic dobrého, se naučil ohluchnout. Jen to, co, i když je to kritika, přináší něco dobrého, si zaslouží být nasloucháno.
A jako správná bojovnice ukázala, jak je odvážná a přestala se v životě vzdávat toho, co jí říkali ostatní, a začala žít tak, jak opravdu chtěla. S obrovským úsměvem a výběrem cesty, kterou se vydat. Už se nemusela obracet k hudbě, aby si odpočinula od života, protože si melodii vytvořila sama.
