Psycholog William James prohlásil: Běda nám
Některé vzpomínky proto mohou být velmi intenzivně uloženy v mysli a dokonale si je zapamatovat, zatímco jiné aspekty nemusí být dobře uloženy a snadno zapomenuty.
Tato charakteristika naší paměti ukazuje, že selektivní paměť nepředstavuje specifický typ paměti. Právě naopak celý mnemický proces je selektivní. Není náhodou, že někdy jsme schopni si vzpomenout na epizodu z minulosti a jindy se nám to nedaří s jinou událostí. Pojďme se hlouběji ponořit do aspektů zajímavého světa selektivní paměti.
Paměť je základem naší identity
Vzpomínky obecně mají tendenci fungovat u všech lidí stejným způsobem, a to nejen s ohledem na obecná témata, ale také s ohledem na autobiografické vzpomínky, které utvářejí naši identitu. Jsme naše vzpomínky.
Identita však není verzí všech událostí, kterých jsme se zúčastnili, jako by všechny prožité dny byly archivovány nedotčené v nějaké části našeho mozku. Věřit tomu by znamenalo považovat paměť za jakýsi záznamník života. A to je nemožné: pamatujeme si jen to, co pro nás nějakým způsobem mělo smysl. Naše identita je proto naplněna sbírkami vzpomínek, které vybírá naše selektivní paměť.
Paměť je jediný ráj, ze kterého nás nemůžeme vyhnat -Jean Pau-
Proč si některé události pamatujeme a jiné ne?
Pokud se zamyslíme nad svými vzpomínkami, dojdeme k závěru, že jsou určité okamžiky, které si pamatujeme dokonale, některé se nám zdají mnohem vybledlejší a jiné jako by byly z naší paměti dokonce vymazány. Proč si pamatujeme některé události a sebe?
Hlavní důvod spočívá ve skutečnosti, že informace musí být správně zachyceny našimi smysly, aby byly uloženy a zapamatovány. Za tímto účelem bude nutné, aby naše úrovně pozornosti a vnímání fungovaly optimálně, jinak dojde ke ztrátě některých informací o tom, co se stalo. Kromě toho bude opakování velmi důležité pro upevnění paměti v naší mysli.
Zdá se, že další důvod odpovídá fenoménu, jemuž se všichni v určitém okamžiku svého života stáváme obětí, známému jako kognitivní disonance. Spočívá v nepohodlí, které pociťujeme, když zastáváme dva protichůdné názory, postoje nebo přesvědčení. Souvisí se selektivní pamětí v tom, že pro zmírnění negativního pocitu máme tendenci odhodit jeden ze dvou názorů, postojů nebo přesvědčení, aby nedošlo ke konfliktu.
Když se cítíme vinni za to, že jsme se dopustili jednání, které je v rozporu s naším přesvědčením, jako je odchod ze zaměstnání, přehodnotíme situaci, dokud sami sebe nepřesvědčíme, že to bylo skutečně správné rozhodnutí. I když hluboko uvnitř to víme
R Některé události si pamatujeme a jiné ne, protože náš mozek má tendenci odmítat to, co je zbytečné, a ponechat si to, co je skutečně důležité. Jako ochrana má naše paměť tendenci si pamatovat, co je dobré a pozitivní k odvrácení událostí negativní které nám způsobují bolest.
Z toho se tedy vyvozuje funkcí selektivní paměti je umístění každého na vlastní místo. Na jedné straně nechává některé vzpomínky skryté v mysli, protože věří, že nám nic nepřinášejí nebo že nejsou příliš důležité; na druhou stranu některé z nich staví do první linie, kdybychom je potřebovali.
Nemůžeme však zapomenout na vše, co někdy bolí, budeme na to z nějakého neznámého důvodu stále vzpomínat. Věda však ukázala, že je možné vycvičit mysl, aby zapomněla na nepříjemné okamžiky, přičemž tvrdí, že jejich potlačováním na dlouhou dobu mohou upadnout v zapomnění.
Díky paměti je lidem dáno to, čemu se říká zkušenost -Aristoteles-
Proč je selektivní paměť užitečná?
Ne všechno, co nás trápí, lze nechat zmizet jako mávnutím kouzelného proutku, ačkoli věda prokázala, že je možné vycvičit mysl, aby zapomenout nepříjemné chvíle.
Psycholog díky selektivní paměti můžeme trénovat naši mysl, aby zapomněla na těžké události.
Tento výzkum ukazuje, že čím více se snažíme vzpomínku zapomenout, tím obtížnější bude její obnovení. Jinými slovy, pokud po desetiletí skrýváme před svou myslí bolest, kterou cítíme kvůli ztrátě člena rodiny, jen stěží si vzpomeneme na slova, která zazněla během jeho pohřbu. Tato strategie je velmi užitečná pro lidi s příznaky deprese nebo posttraumatického stresu.
Někdy zapomeňte na minulost Zmírnění vzpomínek, které nás bolí, je nejužitečnějším účinkem selektivní paměti . Možnost záměrného potlačení těch vzpomínek, které nás zraňují nebo jsou přímou příčinou mnoha psychických utrpení, je způsob, který psychologie začala využívat a to nejen prostřednictvím hypnózy.
Paměť bude vždy selektivní, protože je spojena s našimi emocemi. Pamatujeme si však, co chceme nebo co chce paměť?
Jsme naše vzpomínky, jsme to chimérické muzeum nestálých forem, která hromada rozbitých zrcadel -Jorge Luis Borges-
