Emoce nám pomáhají uspokojovat naše potřeby

Každý z nás má jiné potřeby, jak Maslow dobře vysvětlil ve své pyramidě. Některé jsou základními potřebami jako výživa a ochrana, jiné se týkají vztahů jako např náklonnost a uznání. Emoce nám pomáhají uspokojovat naše potřeby, protože nám pomáhají přežít a rozlišovat mezi nebezpečnou situací a situací, která nám způsobuje pohodu. Tlačí a motivují nás ke komunikaci a komunikaci s ostatními.

Takto emoce se stávají našimi nerozlučnými společníky na cestách. Někdy nás však unavuje mít je po boku dnem i nocí. Abychom dosáhli lepšího vnitřního soužití, musíme se je naučit zvládat.

Existujeme a komunikujeme díky emocím

Emoce jsou nezbytné k přežití; jednou z jejich hlavních funkcí je připravit nás fyziologicky na akci. Mnoho zvířat má účinné emocionální chování, to znamená, že určité emoce vám umožňují jednat okamžitě. To je možná nejdůležitější způsob, jak nám naše emoce pomáhají uspokojovat naše potřeby.

Například když se bojíme poté, co spatříme hada než se vůbec zamyslíme nad tím, zda je jedovatý nebo ne, naše tělo již zareagovalo . V tomto případě se srdeční frekvence zrychluje, aby se do svalů dostalo více krve a abychom se mohli pohnout, abychom unikli možnému nebezpečí. Pokud tedy potřebujeme rychle opustit situaci, neztrácíme čas přemýšlením a zvyšujeme své šance na přežití.

Emoce sdělují ostatním informace o tom, jak vnímáme a interpretujeme podněty vnitřní a vnější. Obecně se velká část této komunikace odehrává prostřednictvím neverbální komunikace. Tento typ komunikace je rychlejší, přirozený a intuitivní než verbální jazyk. Tímto způsobem, i když to není naším záměrem, má komunikace emocí vliv na ostatní.

The emoce slouží nám jako vodítko protože nám poskytují cenné informace o každé situaci. Pomáhají nám pochopit, zda je zážitek pohodlný podle toho, zda je vnímán jako příjemný nebo nepříjemný. Takto budeme to chtít zopakovat nebo se tomu vyhnout. Emoce jsou tedy jako vnitřní kompas, který nám pomáhá zorientovat se a osvětlit to, co je důležité.

Emoce nám pomáhají uspokojovat naše potřeby

Emoce nejsou ani pozitivní, ani negativní, některé jsou prostě příjemné (například štěstí), zatímco jiné jsou nepříjemné (například hněv a impotence). Všechny emoce mají svůj účel, jsou platné a nezbytné.

Hněv: Hněv cítíme v nespravedlivé situaci nebo když vnímáme, že byla porušena naše práva. Musíme se to pokusit zastavit a chránit se. Smutek: jsme smutní, když ztratíme osobu, předmět, práci atd. V mnoha případech dříve nebo později potřebujeme kontakt na jinou osobu, abychom získali útěchu. Strach: máme strach když čelíme nebezpečné situaci. Potřebujeme se cítit chráněni a v bezpečí. Veselí: pociťujeme radost, když vyhrajeme nebo dosáhneme cíle, který je příjemným zážitkem, osobním cílem, pracovním výsledkem, materiálním statkem atd. Normálně to potřebujeme sdílet s ostatními lidmi.

Kdybychom necítili vztek, chránili bychom se? Kdybychom necítili smutek, mohli bychom asimilovat ztráty? Kdybychom se nebáli, jak bychom si uvědomili, že čelíme nebezpečí? Kdybychom nezažili štěstí, jak bychom věděli, co nám způsobuje pohodu, a pak ten zážitek zopakovat? Nechme emoce vykonávat svou funkci a vést nás!

4 strategie pro regulaci emocí

Je dobré, že nás vedou emoce, ale musíme najít správnou cestu. Nemůžeme se nechat vést pouze instinkty, aniž bychom věnovali pozornost svým myšlenkám. Cítit jakýkoli typ emocí je výhoda, ale do určitého bodu. Nemůžeme dovolit, aby nás emoce přemohly, aniž bychom si dovolili se z nich dostat. Proto musíme vědět, jak s nimi zacházet. Následující strategie nám pomáhají je regulovat:

Uznat

Uvědomění si emocí, které cítíme, nám pomáhá je zvládat. Vědět, jak rozlišit, například, zda jsme smutní nebo rozzlobení, a schopnost rozpoznat konkrétní situaci nebo myšlenku, která tuto emoci vyvolala, nám dává více informací, abychom se podle toho chovali. Uvědomění si svých emocí nám pomáhá rozpoznat je v druhých, a tedy být více empatický .

Tolerovat

Jak jsme řekli, existují emoce, které považujeme za nepříjemné, jako je smutek, který se běžně snažíme odstranit z našeho emočního repertoáru. Musíme se je však naučit tolerovat. Emoce přicházejí a odcházejí... jako mořské vlny. Všechno má svůj průběh. Pokud jsme teď smutní, neznamená to, že musíme být smutní navždy nebo že jsme smutní lidé.

Samoregulovat se

Jsme schopni seberegulace. Jak vysvětluje Greenberg (2000), znalost emocí přináší osobní jasnost a sebekontrolu. Pokud pochopíme, že přímý boj proti našim emocím je zbytečný, můžeme nad nimi mít větší kontrolu. To znamená nejen nechat ten pocit časem vyblednout, ale také se snažit odložit negativní myšlenky, které ho činí intenzivnějším, rozptýlit naši pozornost tak, aby jeho intenzita klesla, ovládat impulzivita oddálit uspokojení atd. Postaráme se tak o sebe a zvýšíme svůj blahobyt.

Vyjadřujte se a komunikujte

Kromě vlastních zdrojů skutečně můžeme musíme vyjádřit emoce a sdělit je lidem kolem nás.

V konečném důsledku nám emoce pomáhají uspokojovat naše potřeby a vedou nás, jak jednat. Jsou velmi vzácné, protože díky nim můžeme přežít a sdělení s ostatními. Nejprve vnímáme emoce a pak se rozhodujeme, jak zareagujeme, a tak jsme zodpovědní za své činy. Snažme se proto být v souladu se svými pocity a myšlenkami. A hlavně to dělejme asertivně, tedy respektujme potřeby své i ostatních.