Párová terapie a integrativní přístup

Podle Rivy (2012) integrativní párová terapie je součástí terapií třetí generace . Tento přístup klade důraz na soukromé prožitky (emoce a myšlenky), přijetí a všímavost.

Zvláštní pozornost věnuje také funkční analýze chování jako měřítku pro hodnocení problémů, přičemž bere v úvahu kontext, ve kterém vznikají precedenty a důsledky anomálního chování, jakož i osobní historii zúčastněných osob.

Jak uvádí Cordova (2002), toto párová terapie je definována jako integrativní, protože integruje techniky akceptace a behaviorální párové terapie.

Od tradiční behaviorální párové terapie k integrativní terapii

Integrativní párová terapie reaguje na vývoj tradiční behaviorální terapie

Studie zdůrazňují, že se jedná o odlišnou terapii od tradiční behaviorální terapie a že mechanismy změny aby byl vhodnější pro léčbu problémy z páru.

Přijetí toho, co se stalo, je prvním krokem k překonání následků každého neštěstí.

-William James-

Integrativní párová terapie jako terapie třetí generace

Přijetí

The akceptační techniky používají se, aby pomohly párům přizpůsobit se jejich rozdílům, aby se nestaly zdrojem chronických konfliktů . Hlavní strategie, které mají být použity podle Dimidjana Martella a Christense (2008), jsou následující:

Empatické spojení.Cílem je omezit negativní chování páru a k dosažení toho jsou pacienti požádáni, aby vyjádřili bolest způsobenou tímto chováním, aniž by vznesli obvinění nebo obviňování, ale jednoduše vyjádřili své pocity svému manželovi nebo partnerovi. emoce které jeho chování vyvolalo.

Jednotné oddělení.Cílem je vést pár k identifikaci interakcí, z nichž obě frustrace pramení. Partneři jsou vedeni k tomu, aby pozorovali problémy z jiné perspektivy tím, že provádějí hlubokou analýzu aspektů, které podporují chování, které rozbíjí pár, a trvají na tom, aby o nich mluvili jako diváci.

Tolerance.Používá se, když předchozí techniky nefungují. Terapeut pomáhá páru rozšířit jejich hranice tolerance vůči sobě navzájem. Nejde o návrat do idealizační fáze prvních fází zamilovanosti, ale o vypracování objektivní analýzy a znovuzískání pozitivních stránek partnera.

Nikdy nad vámi, nikdy pod vámi, vždy po vašem boku.

-Walter Winchell-

Všímavost

The všímavost je to moderní technika, která je založena na velmi starých přístupech, které mají své kořeny v různých východních a západních náboženstvích a filozofiích, ačkoli hlavní vliv na tuto techniku ​​má buddhismus. Ve skutečnosti se odkazuje na pozornost a plné vědomí tady a teď aniž bychom zacházeli do podstaty hodnocení a úsudků.

Podle O'Kellyho a Collarda (2012) musí vztah v průběhu života čelit různým zkouškám. S touto technikou lepší schopnosti zvládat tyto situace je dosaženo zmírněním dopadů, které spouštějí ve vztahu páru ; umožňuje také osobě, aby si uvědomila způsob, jakým se vztahuje k ostatním na základě konkrétních emočních stavů. V neposlední řadě pomáhá zlepšit sebekontrolu.

V návaznosti na tento model jsou využity spontánní síly

Studie o integrativní párové terapii

Jacobson Christensen Prince Cordova a Eldridge (2000) srovnávají behaviorální terapie pár s integrativní terapií. Údaje získané z této studie tomu nasvědčují účastníci podstupující integrativní terapii vykazovali větší spokojenost než páry podstupující behaviorální terapii.

Podobné údaje byly také získány z následné studie provedené Perissutti a Barraca. Počínaje analýzou dvanácti studií zjistili mírné zlepšení u pacientů podstupujících integrativní terapii jak na konci léčby, tak po určitém počtu let. Titíž autoři však zjistili, že pět let po ukončení integrativní terapie a behaviorální terapie byly získané výsledky velmi podobné.

Láska není vlastnictví, ale svoboda.

-Rabindranath Tagore-

Na závěr…

Tento přístup kombinuje techniky kognitivní terapie a nové strategie ke stimulaci přijetí které vám pomohou hlouběji poznat své vlastní emoce a ty partnera.

Tato terapie zvažuje subjekt je emocionálně reaktivní bytost na různé chování partnera; proto si klade za cíl zlepšit důvěru, intimitu a spoluúčast v páru.

Musíme si myslet, že když čelíme většímu přijetí, jsme více nakloněni implementaci změn, abychom se zlepšili, přizpůsobili se ostatním, jasněji komunikovali a řešili konflikty.