Případ sester Papinových měl značný dopad na tehdejší společnost. Tyto dvě ženy byly zaměstnankyněmi služeb v domácnosti, které zabily některé z lidí, pro které pracovaly. Zpočátku byl skandál obrovský; absolutní medializace s tiskem, který se tu a tam vyjadřuje rozhořčenými frázemi a přídavnými jmény, které naznačovaly hrůzu a pohrdání vůči oběma ženám.
Mnoho kriminalistů, psychoanalytiků, psychologů a psychiatrů od počátku obrátilo svou pozornost k případu sester Papinových. Incident vzbudil pozornost díky dramatickým detailům, které jej charakterizovaly. Nakonec byly obě ženy shledány vinnými a odsouzeny. Tisk na ně zapomněl, ale studie na kriminální chování
Byli Jacque Lacan Sartre a Simone de Beauvoir, aby formulovali různé úvahy o tomto případu psychózy stejně jako několik kriminalistů a právníků. Podání . Je považován za jedno z největších dramatických děl 20. století. Objevte s námi příběh sester Papinových.
Všechno to bylo uklizené.
-První svědek sester Papinových-
Příběh sester Papinových
Bez ohledu na skandální detaily případu je příběh sester Papinových především příběhem utrpení. Byli tři: Emilia Christine a Léa. O nejstarší Emilii víme jen málo: pouze to, že byla opuštěna v sirotčinci.
Christine a Léa byly pachateli zločinů. Otcem byl Gustave Papin alkoholik a agresivní člověk. Matka Clèmence Derèe je žena bez mateřského instinktu.
Clèmence pověřila Christine švagrovou, aby ji vychovala. O sedm let později ji vzal pryč, aby ji zavřel do stejného sirotčince, kde byla její starší sestra Emilia. Později porodila Lèu, se kterou se opakoval stejný vzorec.
Když bylo Christine 15 let, její matka ji odvedla z ústavu, aby ji dala pracovat jako služka v domech buržoazie. Totéž udělal, když Lèa dosáhla 13 let.
Dvě sestry Christine a Lèa byly najaty Lancelinovými, bohatou rodinou složenou z otce, matky a jediné dcery. Obě dívky se za ta léta chovaly příkladně. Byli to pozorní submisivové a dříči. Do takové míry, že od svých sousedů dostali přezdívku The Pearls of the Lancelins.
Zločin
Sestry Papinovy se nikdy nechodily bavit a neměly prakticky žádný společenský život. Christine chránila Lèu a ta ji vždy následovala. V určitém okamžiku začali paní Lancelinové říkat mami.
Léa byla ještě nezletilá, a tak se oba šli zeptat na magistrát plná emancipace od své pravé matky Clèmence. K jejich velkému překvapení si však po příjezdu nemohli vzpomenout na jeho jméno.
2. února 1933 sestry Papinovy zabily paní Lancelinovou a její dceru. Ještě zaživa si vypíchli obě oči. Pak je zabili tak, že do nich udeřili vším, co našli: kladivy, hrnci atd. Poté se zbavili mrtvol, očistili všechno nářadí a také se důkladně umyli. Jakmile to udělali, odešli z domu, lehli si a objali se. Tak je našla policie.
Říkali, že způsobili zkrat žehličkou ve špatném stavu. Podle jejich příběhu se paní Lancelinová rozzuřila, když se vrhla na Christine, a to spustilo zločin. Podle Lacana, když zabili paní Lancelinovou, ve skutečnosti věřili, že zabíjejí svou matku, která s nimi vždy zacházela jako s předměty.
Sestry Papinovy: epilog
Během soudu, který následoval, sestry Papinovy hlásily špatné zacházení a bití ze strany paní Lancelinové. Christine byla odsouzena k smrti, která se později změnila na hospitalizaci v psychiatrické léčebně.
Lèa byl odsouzen k 10 letům vězení. Matka Clèmence je přišla navštívit do vězení, ale oni ji nepoznali a oslovili ji madam.
Okamžik odloučení bylo to dramatické. Oba se přitiskli ke své matce a k jejich oddělení bylo zapotřebí síly. Christine odmítla jíst a krátce poté zemřela hladem. Lèa byla propuštěna z vězení v roce 1943 a šla žít se svou matkou. Zemřel ve věku 70 let.
Mnozí věří, že sociální, morální a psychologické vyloučení, kterému byly sestry Papinovy vystaveny, se poté znovu objevilo ve formě ohavného zločinu, který podle Lacana nebyl ničím jiným než epizodou paranoidní psychóza .
Později se zjistilo, že ve Francii v době, kdy k událostem došlo, představovali pracovníci v domácnosti kategorii s nejvyšší mírou hospitalizací v psychiatrických zařízeních. Po hospitalizaci byla čísla nadále alarmující: 80 % těchto žen spáchalo sebevraždu.
