O filozofii pochybností toho nebylo mnoho napsáno. Dějiny myšlení a pochybností jsou ve skutečnosti současné. Od chvíle, kdy lidské bytosti začaly systematicky přemýšlet o sobě a své realitě, vyvstaly první existenciální pochybnosti.
Velké epické texty naznačují, že dilemata, otázky, nebezpečí a nejistoty se po několik století potýkají s čistě hrdinským přístupem, jehož znakem je Ilias a Odyssey .
Filozofie pochybností
Ve starověkém řeckém světě k rétorice stalo se uměním uvažovat o existenci. To však nevylučovalo jeho povahu jako nástroje přesvědčování. V Na nebytí nebo přírodě v Gorgias (Diels
Abych to řekl slova Protagoras : Člověk je měřítkem všech věcí těch, kteří jsou tím, čím jsou, a těch, které nejsou tím, čím jsou. Taková filozofická pozice se zaměřuje na rozvoj schopnosti jedince řídit realitu, ostatní i sebe.
Sokrates také mluvil o filozofii pochybností. A dokázal to díky velkému dílu Platóna. Takto se proměnil ve ctnostného myslitele. Od tohoto historického okamžiku se svět myšlenek a myšlenek stává Olympem člověka.
Jednat funkčním způsobem již není cílem myšlení, filozofické myšlení se začíná živit samo sebou. Hledání pravdy se stává konečným a nejdůležitějším cílem filozofického výzkumu. Používá pochyby jako hlavní nástroj tohoto hledání, ale má za cíl sebezničení, aby dosáhl nejvyššího poznání.
Platón a pochyby
Rozborem sokratovských pochybností a maieutiky se ukazuje jasný aspekt: postupováním v cílených otázkách je možné vynést na světlo vnitřní pravdu člověka. Jakmile je tedy pravda dosažena, pochybnost je zrušena (dává prostor pro další pochybnosti).
Přesto je s Platónovo dílo že svět idejí přesahuje praktický rozměr . Celé dílo Platóna, žáka Sokrata, je zaměřeno na demonstraci nejvyšší hodnoty pravdy. Svět absolutních idejí určuje vše.
Pochybnost už nemá prostor jako osvobozující podnět z klecí vědění ovládaných myšlenkami, které jsou nezpochybnitelné, protože jsou absolutní. Žádný republika Platón podporoval potřebu převýchovy intelektu, která by měla být prováděna ve strukturách, které určitým způsobem předznamenávají moderní koncentrační tábory postavené daleko od města.
Pro Platóna vědění pocházelo od Boha (velmi konkrétního božstva) jako světlo. Každý, kdo byl daleko od tohoto zdroje, byl ignorant a primitivní. Každý, kdo se k tomu přiblížil prostřednictvím poznání a víry ve svět absolutních idejí, se z pozice šelmy zvedl a stal se filozofem.
Pochybnosti podle svatého Augustina
Filozofii pochybností lze pozorovat i u svatého Augustina. Podle svatého Augustina je pochybnost povinným krokem k dosažení pravdy. S odkazem na Sokrata prohlásil, že samotná pochybnost je vyjádřením pravdy. Nemohli jsme pochybovat, zda neexistuje pravda, která by pochybnostem unikla.
Pravda tedy nemůže být známa sama o sobě. Toho lze dosáhnout pouze formou vyvrácení omylu. Důkaz jeho existence spočívá ve schopnosti pochybovat o falešných iluzích které zakrývají cestu k němu.
Právě v tomto období se zrodily univerzity, kolébka akademického vědění. Nenarodily se náhodou, ale založili je scholastičtí učitelé. Mezi nejvýznamnější představitele najdeme svatého Tomáše Akvinského a otce Abélarda.
Filozofie pochybností v 19. století
Filozofie pochybností nemůže být oddělené od vědy . Od druhé poloviny 19. století se objevilo další velké hnutí, které slibovalo vítězství nad pochybnostmi a lidskými dilematy: věda.
Pozitivistická důvěra ve vědecké poznatky se brzy promění v jakousi víru. Hovoříme o jakémsi příslibu osvobození od jakéhokoli zla a zlepšení stavu člověka.
Teprve na počátku 20. století se zhroutila extrémní důvěra ve vědu a její schopnost vést nás k objektivnímu poznání. A rozpadá se díky nejpokročilejším metodologickým úvahám a vědeckým objevům.
