Strach je užitečná emoce. Provází nás od narození a zaručuje nám přežití v reálném světě. Zároveň ale nežijeme v lese vedle zdivočelých predátorů. Většina prvků, které v nás vyvolávají strach, nepředstavuje skutečnou hrozbu nebo alespoň natolik, aby nás přinutila utéct. Dnes mluvíme o velmi známém strachu: o strachu ze skoku.
Hovoříme o fyziologické reakci na nebezpečí a skutečné ohrožení, ale může se stát maladaptivní reakcí, pokud nastane v situaci, která přestala být nebezpečná, ačkoli tomu tak bylo v naší minulosti.
Strach se proto stává neadekvátním a škodlivým, když nás místo toho, aby nás zachránil, zablokuje za okolností bez potenciálního rizika. Zamysleme se např strach mluvit na veřejnosti . Je náš život v ohrožení? Hrozí nám smrt? To určitě ne. Naše tělo však reaguje, jako by bylo.
Pokud nám strach z toho, že uděláme skok, brání v růstu
I takzvaný maladaptivní strach je normální. Lidé zažívají mnoho strachů, jako je chudnutí, ztráta partnera nebo sociální postavení. Ale ani tyto situace často neskrývají skutečnou hrozbu nebo stále neexistuje úměra mezi podstupovaným rizikem a intenzitou vyvolané emoce.
Strach ze skoku je jedním z těch strachů, které existují pouze v našich myslích a nikdy se nepromítnou do reality. Je to natolik znepokojující, že nás místo toho nutí vést život, jaký bychom chtěli to nás zasekává a časem nás to vypne.
Strach ze změny je často silně ovlivněn očekáváním našeho okolí. Možná by nás rodiče rádi viděli usadit se v pěkném domě, ale naším tajným snem je koupit karavan a cestovat po světě. Tento pocit očekávání nás neustále udržuje na pochybách, dychtiví udělat krok, ale se zaseknutými nohami.
Protože to za vás nikdo nemůže vědět. Nikdo za vás nemůže růst. Nikdo vás nemůže hledat. A nikdo za vás nemůže udělat to, co vy sami musíte udělat. Existence nepřipouští zástupce.
– Jorge Bucay –
Žijete svůj život nebo ten, který za vás rozhodli ostatní?
V křesle psychologa často sledujeme nejdůležitější kroky v životě. Studium, setkání s partnerem, stabilní práce, děti... A co když nás aspirace zavedou jiným směrem?
To se děje téměř neznatelně. Obvykle nám nikdo jasně neřekne, abychom to udělali. Jsme to my, kdo se orientuje na některé volby a na jiné ne jak nás vidí ostatní .
Může se například stát, že chcete určitý studijní obor nebo práci, která se liší od vaší vlastní ale jiní nás obdivují za to, co děláme... Jsou to obrazy, které v nás rezonují a které řídí naše rozhodnutí.
Riskovat nebo stagnovat
Tváří v tvář strachu z toho, že uděláme skok, máme dvě možnosti: riskovat nebo stagnovat . Pokud se odstěhujeme z domu svých rodičů, možná už je nebudeme moci vídat tak, jak bychom chtěli. Pokud změníme zaměstnání, možná najdeme stimulující prostředí.
V každém případě to znamená učit se a vystupovat z naší komfortní zóny. Pokud to vzdáme, budeme žít opakováním a pokud…. Pochybnost, která nás blokuje a brání nám v růstu a experimentování, je bolestivá, pokud. Nakonec z žít . Jak řekl Voltaire: Kdo žije rozvážně, žije smutně.
Pocit z být zablokován je to iluzorní, protože ve skutečnosti existuje méně překážek, než vidíme. To neznamená, že neexistují skutečná omezení nebo problémy, ale vždy je možné pokročit.
Pokud to nezkusíme úzkost bude stále více přítomná, čímž se zvýší náš pocit, že nemáme směr, kterým bychom měli ukázat. To ale také není pravda.
