O žádném jiném tématu kromě lásky nebylo napsáno tolik jako o čestné slovo protože slova a ticho vždy hledají rovnováhu. Čínské přísloví říká neotvírejte rty, pokud si nejste jisti, že to, co se chystáte říct, je krásnější než ticho.
Téměř každému se stalo, že pochopil přesný okamžik, kdy měl rozhovor skončit, a stále v něm pokračuje, dokud se nakonec všechno nepokazí. Chceme říct příliš mnoho věcí, aniž bychom přemýšleli o důsledcích aniž by si uvědomoval, že někdy by bylo lepší mlčet.
Kdybychom to věděli předtím, než jsme promluvili když komunikujeme a kteří se nakonec soudí sami, asi bychom nedovolili, aby náš jazyk běžel rychleji než naše myšlenky.
Naučit se mluvit trvá dva roky a naučit se mlčet padesát.
-Ernest Hemingway-
Říká příliš mnoho
Mezi přáteli, rodinou a lidmi, kteří milujeme Je normální nevěnovat přílišnou pozornost tomu, jak mluvíte nechat vyjít to, co si myslíme. Z tohoto důvodu, i když se to zdá triviální, se říká, že důvěřovat je dobré, nedůvěřovat je lepší. A tak to je.
Slova, která promlouváme k lidem, kteří jsou nám nejbližší, jsou někdy ostřejší než jakýkoli nůž staví zdi, které je velmi těžké zbořit a ubližují lidem, kteří opravdu
I když někdy impuls k je důležité vážit slova a říkat si, co bychom chtěli říct druhému osoba hodnotit důsledky našich názorů a vždy se uchylovat ke zdvořilosti a laskavosti.
Rány jazyka jsou hlubší a nevyléčitelnější než rány šavlí
arabské přísloví
Umění umět mluvit s moudrostí a respektem
Nejde o to vždy mlčet a skrývat to že Slova, která dýcháme, slova, která vycházejí z našeho srdce, abychom dosáhli toho druhého člověka, mají zásadní význam.
Mluvit správným způsobem, umět naslouchat, nemluvit jen kvůli mluvení . Protože přílišné mluvení bez přemýšlení o tom, co říkáme, a bez kontroly nás může vést k tomu, že říkáme nesmysly nebo slova, která mohou druhému ublížit.
Důležitost poctivosti
Vědci z Harvardská univerzita provedla studii o mozkové aktivitě na základě Poctivost závisí více na nepřítomnosti pokušení než na aktivním odporu vůči nim.
Z hlediska neuronů podle výsledků studie vyplývá, že mozková aktivita poctivých lidí se nemění, když čelí pokušení (například vydělávání peněz stinnými prostředky), zatímco mozková aktivita nepoctiví lidé jsou proměněni pokušením i když se tomu nepoddávají.
Studie byla publikována v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences a vedl ji Joshua Greene, profesor psychologie z Filozoficko-přírodovědecké fakulty Harvardské univerzity.
Greene vysvětluje, že podle těchto zjištění být upřímný nezávisí na úsilí vůle ale spíše z přirozené predispozice k poctivosti. Podle výzkumníka to nemusí být pravda ve všech situacích, ale ve studovaném případě se to ukázalo jako jisté.
Důvody, které nás vedou k tomu, abychom lhali nebo říkali pravdu
Na druhou stranu výzkumníci z Autonomní univerzity v Madridu a Quebecké univerzity v Montrealu provedli experiment zaměřený na pochopení důvody, proč lidé lžou nebo říkají pravdu, když čelí určité situaci.
Až dosud se vždy mělo za to, že člověk byl přinucen, aby řekl pravda kdykoli je to možné lidé říkají pravdu, i když to zahrnuje materiální náklady . Otázka pak zní: proč?
Na toto téma jsou vypracovány různé hypotézy. Na jedné straně tvrdí se, že lidé jsou upřímní, protože nyní přijali koncept upřímnosti a že jinak jako je vina nebo hanba – to, co je známé jako emoce úzce spojené se lhaním. Tato verze souvisí s přirozenou averzí k vytváření rozporu mezi představou, kterou o sobě člověk má, a tím, jak se skutečně chová.
Další důvody, které nás nutí být upřímní, souvisí s altruismem soulad s tím, co si myslíme a co ostatní očekávají, že řekneme. Jinými slovy touha nezklamat očekávání toho druhého.
