Smutek u dětí

Nikdo není osvobozen od smutku, ani ti nejmenší. Ztráta někoho, nečekaná okolnost, promarněná příležitost… Smutek u dětí není výjimkou. Proto tam musíme být, když nás potřebují. Vzdělávání je v povědomí a emoční regulaci je nezbytné, aby byli později schopni vyjádřit své emoce.

Animovaný film Naruby objasňuje důležitost primárních emocí v našem životě. Konkrétně, jak rozpoznat a vyjádřit smutek. Protože by nás měli od malička učit, jak usměrňovat sklíčenost stejně jako strach, radost nebo hněv.

Pomozte jim pochopit, co je smutek

Když potkáme někoho, kdo se zdá být smutný, často máme tendenci utíkat opačným směrem. Jako bychom se báli, že nás to nakazí, a proto jsme raději nablízku těm, kteří mají vždy úsměv na tváři. Však smutek u dětí stejně jako u dospělých je základní a nezbytnou emocí. A bez toho bychom to nemohli pochopit veselí .

I když v dospělosti je běžnější cítit tuto emoci, protože může dojít k neshodám u dětí je to přinejmenším šokující. Je těžké vidět 5leté dítě, které sedí samo na lavičce a tupě zírá nebo se noří do svého vnitřního života. Předpokládá se, že jeho nevinnost, nejistá intelektuální vyspělost a jeho výhradně hravé starosti by mu měly zaručit nezničitelnou radost. Ale nemusí to tak být.

To neznamená, že děti nemají právo cítit se špatně. Opravdu to mají je to běžnější, než si můžeme v určitých časech myslet, že je to vhodné a v mnoha jiných nevyhnutelné. Mohou například pociťovat melancholii ztráta člena rodiny nebo jejich malý pes poté, co změnil školu kvůli malé hádce se spolužákem...

Z tohoto důvodu je nejlepším způsobem, jak jim pomoci, mluvit s nimi o smutku a naučit je ho rozpoznat a pochopit. Je nutné, aby pochopil, že je lepší rozpoznat než se skrývat. Že to tak občas cítíme všichni a že je dobré tuto emoci přijmout, uklidnit ji a nechat ji projít.

Smutek u dětí: různé projevy

Stejně jako dospělí mohou i ti malí vyjádřit svou náladu různými způsoby. Když se baví a jsou šťastní, je normální, že se smějí, hrají si a vypadají vesele. Když se bojí Když jsou však smutní, způsob, jakým tuto emoci vyjadřují, není příliš jasný.

Někdy si během téhož dne osvojí opačné chování, které skrývá jejich skutečný stav mysli. Podívejme se na několik příkladů, jak se smutek u dětí projevuje:

Hypoaktivita: jsou depresivní, apatičtí, lhostejní, málo upovídaní, nemají chuť k jídlu a jsou ospalí; obvykle pláčou často i bez pádného důvodu.
• Hyperaktivita : Přejídají se, jsou úzkostné, nechtějí spát, jsou příliš upovídané atp.

Aby rodiče a opatrovníci pochopili, kdy je ovládá smutek, musí věnovat zvláštní pozornost náhlým změnám v jejich chování a náladě.

Jak jim pomoci zvládat smutek

Když u dítěte zaznamenáme neobvyklé nebo nadměrné chování, je dobré se ho zeptat, proč se tak chová. Je pravděpodobné, že si to neumí vysvětlit nebo prostě nechce a raději se stáhne do sebe. Víme však, že děti jsou v raných fázích vývoje jako houby.

Děti se učí z emočních projevů svých rodičů jak jsou jejich modely z která zmizí, když se nám ji podaří pochopit, postavit se jí čelem a přijmout ji.

Prostřednictvím fotografií tváří, kreseb nebo prostým rozhovorem s nimi o smutku lze posílit jejich schopnost jej rozpoznat. Poté, co se ji naučíme rozeznávat, můžeme děti naučit, jak s ní zacházet, pomocí příkladů, na kterých si sami simulujeme, jak na to.

Co jim nepomůže

Bohužel, přetvářka je módnější než tvář . Odmala nás učí vyměnit slzu za úsměv a potlačit smutek. Tím však tato emoce nezmizí, pouze ji pohřbí, aby se později vrátila s větší silou.

Výsměch: Fráze You're a crybaby je ohromně negativní, když dítě pláče. Jediným dosaženým výsledkem je omezit jeho emocionální expresivitu a donutit ho, aby ji skrýval. Je to vysoce negativní způsob zesměšňování jeho pocitů.

Pospěšte si na něj: Pokud se ho zeptáme, jak se cítí, a on neodpoví, máme často tendenci na něj tlačit a vyžadovat, aby tak učinil. Dítě však bude mluvit pouze tehdy, když ví, že se může spolehnout na naši podporu bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat. Je důležité, abyste se vždy cítili slyšet a podporovat.

Nepřikládejte tomu důležitost: To nic, to je hloupost. Nedělej to. Ani to nepomůže, protože událost, která to způsobila, má pro něj velký význam. Musíme se snažit snížit možnou bolest nebo smutek, který způsobuje, a ne minimalizovat jeho dopad.

Nadávat mu nebo ho trestat: Protože pořád fňukáš, potrestám tě. S touto větou souhlasíme obejmout místo toho mu pomůže cítit se ohromně dobře a plný síly a energie.

Jak vidíme, role lidí v jeho bezprostředním okolí je pro něj zásadní, aby pochopil, že se nemusí bát, že bude smutný, nebo že si to uvědomí. Smutek u dětí by neměl zůstat bez povšimnutí.