Upřímnost nám šetří čas a čistí vztahy. Dobré využití poctivosti a bezúhonnosti vůči sobě samému tím, že dáváme jasně najevo, co si dovolujeme a co nechceme, aby se stalo, co je správné a co ne, usnadňuje soužití a vyhýbá se trapným a vůbec ne pozitivním situacím. Využití upřímnosti však není tak jednoduché.
Konfucius řekl, že upřímný člověk, který vždy říká pravdu, si již vybudoval cestu do nebe. Ale přiznejme si to: mnozí z nás byli vychováni k tomu, abychom byli za všech okolností korektní, abychom si zachovali tento pozorný respekt vůči ostatním. Často děláme malé lži naše záchranná lana ze strachu, že budeme odmítnuti nebo upozorněni.
Řekněme ano na ten večírek s kolegy z práce, abychom nebyli pozadu. Udržujeme přátelství, která emocionálně vypršela na léta ze strachu, že tomu druhému ublížíme. Podporujeme partnera v určitých rozhodnutích, i když víme, že nejsou správná, a děláme to proto, abychom neztlumili nadšení někoho, koho milujeme.
Vznikají četné situace, ve kterých se rozhodneme říct napůl lež nebo napůl pravdu, která – i když je vedena dobrými úmysly – může přitahovat situace, které jsou z dlouhodobého hlediska všechno, jen ne výhodné. Buďte upřímní (ale bez praktikovat upřímnou vraždu ) by mělo být tím opakujícím se vybavením v našem vlastním Já, s nímž můžeme budovat zdravější realitu pro každého.
Upřímnost může být pokorná, ale nemůže být servilní.
-Lord Byron-
Buďme k sobě upřímní
Nic nemůže zapouzdřit tolik harmonie jako její uvedení do praxe transparentní forma komunikace ve kterém odhodit brnění, faleš, strach a povýšenost. Jsou tací, kteří se pyšní tím, že jsou vždy korektní a uctiví, i když jsou ve skutečnosti experty na umění pokrytectví: to znamená, že předstírají pocity, chování nebo představy, které jsou v rozporu s tím, co si skutečně myslí nebo cítí.
Je mnoho těch, kteří chodí po světě bez fronty, kterou by následovali. Ti, kteří si myslí jednu věc a říkají jinou, jsou ti, kteří cítí konkrétní realitu a nakonec se chovají opačně. Žít zapomínání na určité myšlenky, touhy, činy a komunikaci vytváří hluboké nepohodlí a mohou upřednostňovat situace, které dlouhodobě způsobují hluboké neštěstí .
Výzkumné studie, jako je ta, kterou provedla University of Southern Denmark pod vedením Dr. Stephena Rosenbauma, jasně říkají: poctivost by měla být v naší společnosti pravidlem. Využití upřímnosti šetří náklady všech typů: emocionální, vztahové, pracovní a tak dále. Je to princip blaha nás i druhých. Ale jak praktikovat poctivost? Jak ho začít dobře využívat? Zde jsou některé triky.
Začněte být k sobě upřímní
Existují vnitřní hlasy, které posilují náš strach (řekni to svému šéfovi, příteli, otci, nebo se na tebe budou zlobit). Existují obrany, které staví skutečné barikády, které nám brání říkat a dělat to, co opravdu chceme. Všechny tyto vnitřní psychologické vesmíry nám nejen brání být autentickými, ale také ztěžují náš růst.
Musíme mít na zřeteli toto: každý, kdo chce být upřímný k ostatním, musí být nejprve upřímný sám k sobě. A to vyžaduje trénink vnitřní dialog upřímným a odvážným způsobem, když se sami sebe ptáme, co chceme a co potřebujeme.
Lži nebo nedostatek poctivosti z vás dělají zajatce neštěstí
Upřímnost nám šetří drahocenný čas. Brání nám například věnovat čas a úsilí lidem, činnostem nebo rozměrům, které nás vzdalují od našich tužeb nebo hodnot. Kdybychom byli schopni praktikovat opravdovou poctivost vydělali bychom v přepočtu důvěřovat jeden druhému protože nic nepřinese větší dobro, než když se můžeme spolehnout na tu radu nebo komentář od někoho, kdo se ani zdaleka nesnaží být blahosklonný nebo udělat dobrý dojem, ale riskuje tím, že k nám promluví z duše.
Ale je tu ještě jeden aspekt, který je třeba mít na paměti. Nedostatek upřímnosti nás vede k naprostým lžím, které si rychle vyžádají ty větší aby hrad z písku stál vzpřímeně. Psychologické úsilí vyhnout se zhroucení tolika lží je nesmírné a během krátké doby si uvědomíme, že tato praxe není ani logická, ani zdravá.
Být upřímný je akt odvahy s velkými výhodami: uveďte to do praxe a váš svět se změní!
Po Bronson a Ashley Merryman, dva psychologové, kteří jsou experti na výchovu dětí, to ve své knize naznačují děti lžou ke svým rodičům častěji, než si myslíte z velmi základního důvodu: rozhodnou se uchýlit se ke lžím, aby udělali své rodiče šťastnými a nezklamali očekávání, která od nich mají. Myslí si, že by je mohli zklamat, kdyby jim řekli, jak se skutečně cítí.
V jistém smyslu tak začíná ta častá potřeba nebýt vždy úplně upřímná. Bojíme se, že bychom mohli zklamat, bojíme se, že nebudeme to, co si ostatní myslí, bojíme se odstupu nebo ztráty určitých vztahů. Je však dobré mít na paměti, že tímto jednáním se vlastně zrazujeme.
Být upřímný může mít na druhého určitý dopad nebo vyvolat překvapení. Z dlouhodobého hlediska nám však brání vytvářet jasnější, šťastnější a smysluplnější souvislosti sdílením života s někým, na kom nám záleží. Cvičme proto poctivost.
