Čekání, až se člověk změní, je pro nás formou zbytečného utrpení. Tato situace se často vyskytuje v párových vztazích. Typicky jeden z členů chce, aby si druhý osvojil určité chování, aby se jeho chování zlepšilo a jednoho dne se ho naučil milovat, jak si přeje. Tato očekávání se málokdy naplní.
Věřit, že někdo zcela změní své chování, může vytvořit emocionální závislost, která je stejně škodlivá jako vyčerpávající. Znamená to žít čekáním na zázrak a věřit slovům partnera, když říká, že se změní a minulé špatné situace se už nikdy nebudou opakovat. Ve skutečnosti skončíme opět v pasti.
Tyto situace jsou častější, než si myslíte. To, že se mohou stát, je normální, protože když milujete, máte tendenci důvěřovat svému partnerovi. Lásku nelze oddělit od důvěry. Proto poskytujeme druhou, třetí a v případě potřeby i čtvrtou příležitost, zatímco čekáme na zlepšení vztahu. Bojujeme s přesvědčením, protože milovat znamená věřit, že každá oběť bude splacena. Přichází však okamžik, kdy člověk otevře oči a uvědomí si, že to, co si přál, se nesplní.
Příběh nemá začátek ani konec: libovolně si vyberete určitý okamžik zážitku, ze kterého se ohlédnete zpět nebo vpřed.
-Graham Greene-
Čekání, až se člověk změní, je pro nás frustrující touha
V psychologii se tento termín používá osobnost k definování řady charakteristik, které jsou víceméně konstantní v čase. Pokud je člověk plachý a introvertní, tato vlastnost se jen stěží ze dne na den změní. Příklon k určitému typu osobnosti však neznamená, že se nemůžete změnit.
Pokud bychom nevěřili v možnost změny, psychologická intervence by postrádala smysl. Ve skutečnosti lidé spíše než aby se měnili, přijímají nové mentální a behaviorální přístupy, které vedou ke zlepšení.
Některé studie jako ten, který řídil Dr. Walter Roberts z University of Illinois ve Spojených státech ukazují, že ke změnám dochází častěji v psychoterapeutickém kontextu. Když si člověk uvědomuje, že existuje problém, který je třeba řešit, klinický zásah usnadňuje a napomáhá ke změně osobnosti.
Je správné chtít a čekat, až se člověk za nás změní?
Neustále očekáváme, že se ostatní změní. Tato naděje se týká i rodinného prostředí a výchovy dítěte. Například, když chování našich dětí není podle očekávání, provedeme nápravu a informujeme je o tom, co od nich chceme a očekáváme: respekt, pozornost, náklonnost, zodpovědnost.
Uvnitř vzdělávací proces je normální očekávat změny. Vzdělávat v konečném důsledku znamená orientovat se, navrhovat dialog, být dobrým příkladem a naznačovat cestu, která je podle našeho názoru pro naše děti nejlepší možná. V dospělosti je velká část naší osobnosti hluboce definována a pokud není vůle, ke změně dochází jen zřídka.
Je proto velmi běžné, že chování, které se nám nelíbí, je ve vztazích adoptováno. Ideální podmínkou je přijmout pozitivní i negativní stránky partnera. Vady, slabiny a singularity, které ho charakterizují v jeho autentickém bytí. Chtít změnit člověka tak, aby odpovídal našemu ideálnímu modelu, není vždy to pravé.
Je také pravda, že mohou nastat vážnější situace. Zneužívání nedostatek respektu lži a podobné chování nesmí být za žádných okolností připouštěno ani přijímáno. V těchto situacích je chtít, aby se člověk změnil, nejen žádoucí, ale stává se prioritou.
Co máme dělat, když nám partner dál ubližuje a nezmění se?
V knize Sedm principů pro fungování manželství (Sedm principů pro to, aby manželství fungovalo) Dr. John Gottman nám poskytuje některé důležité informace. Láska je především přijetí, toho druhého si musíme vážit takového, jaký je a naopak. Pokud se ve vztahu objeví bohové toxické chování že Gottman nazývá čtyři jezdce apokalypsy (pohrdání, lži, negativní kritika a obrana), je vztah předurčen ke konci.
V těchto případech je zásadní iniciovat změnu. A nejde o to čekat, až se za nás někdo změní, ale o to, abychom si uvědomili, že je tu problém. Když dojde k utrpení, je třeba změnit postoje a chování, a to nejen proto, aby vztah zůstal zachován, ale aby se našly jeho základní prvky: blaho a štěstí.
Obecně v těchto případech nastávají dvě situace. První je, že partner říká: Jsem takhle stvořený ber nebo nech být!. Druhým je upadnutí do mentální a emocionální pasti myšlení, které nám partner může změnit. Řekne nám, že se to změní, že se věci zlepší, že odteď bude všechno v pořádku a že to, co se stalo, se už nikdy nebude opakovat. Bohužel nejen, že stejné situace nastanou, ale budou se ještě zhoršovat.
Co bychom měli dělat, když se ocitneme v tomto typu vztahu? Odpověď je jednoduchá. Pokud jsme nešťastní a partner nehodlá situaci nijak zlepšit, budeme muset udělat změnu. Vše, co musíme udělat, je otočit list a léčit rány které jsme dlouho přehlíželi.
