80. léta nám zanechala několik mistrovských děl včetně filmu, o kterém dnes mluvíme. Jedná se o celovečerní film Children of a lesser god, jehož původní název je Děti menšího boha. Protagonisty jsou James a Sarah v podání Williama Hurta a Marlee Matlin, kteří získali Oscara za nejlepší herečku.
Tento film vypráví příběh hluchoněmé dívky, která má navzdory všem předpokladům milostný příběh se svým podpůrným učitelem. Příběh, který nás vybízí, abychom se zamysleli především nad tím, co můžeme předávat prostřednictvím toho našeho tělo a co je na nás nejautentičtější.
Hlavní scéna se odehrává v bazénu plážového domu, kde můžeme obdivovat gestickou komunikaci mezi nimi dvěma. Touto výměnou zpráv se projevuje přitažlivost, kterou k sobě cítí, a vytváří se proces dobývání, ve kterém slova a verbální komunikace neexistují a není o ně nouze.
Mimo slova: síla neverbální komunikace
K vyjádření našich citů a náklonnosti často nejsou slova nezbytná. Mluvíme o velké síle neverbální komunikace je prostředkem přenosu zpráv tak účinným, že nepotřebuje žádný hlasový přídavek, aby se dotkl duše druhé osoby.
The neverbální komunikace je tedy méně uvědomělý než ten verbální Dále musíme mít na paměti, že slovy máme tendenci neprozradit více než 10 % informací, které chceme sdělit.
Když se vrátíte na scénu filmu, při jeho sledování neuslyšíte jediné slovo, ale budete svědky vášnivého rozhovoru, ve kterém bude James klást otázky s upřímnými a loajálními pohledy a Sarah bude odpovídat upřímným pohlazením. Nic není zpochybňováno, neexistují žádné postranní úmysly a vyjádřené pocity jsou SKUTEČNÉ.
Autentičnost vzhledu
Vizuální systém je nejvíce spojený s našimi emocemi a my to dobře víme. Tak moc když chceme skrýt svůj stav mysli, když nechceme, aby četli, co vlastně říkáme, odvracíme se Když chceme skrýt nějakou emoci, náš pohled je zmatený a naše oční svaly jsou narušené.
Pohledy nás prozrazují, nenechají nám žádnou únikovou cestu před ostatními, odhalují nás a udržují nás vězně, takže nás úplně oněmí. Pohledem to dokážeme zamilovat se rozcuchat se, aby se někdo cítil důležitý vzrušovat, abychom k nám člověka přitahovali navždy.
Když se na nás ten, kdo nás miluje a komu odpovídáme, velmi zblízka podíváme, ucítíme ty slavné motýly v břiše, pocit tak výjimečný, že je těžké ho zažít jiným způsobem. Pohled zblízka může být tím nejlepším útočištěm, které můžeme najít, protože v něm můžeme najít nesmírné porozumění. Může však také způsobit, že se v nehostinném světě cítíme jako úplní cizinci. Tak či onak je jeho síla nezměrná.
A dívat se ve správnou chvíli spolu s nečekaným pohlazením dokáže zahřát duši toho druhého intenzivněji než nějaká milá slova . Pohledem dokážeme překonat jakoukoli bariéru a limit, protože díky němu dokážeme odhalit to nejintimnější a nejskutečnější v nás.
Víc než poslouchat, musíte cítit
Po chvíli Sarah zjistí, že není schopná milovat tě, ale James to pravděpodobně nepotřebuje slyšet. Určitě to už ví, protože gesta Sarah, výraz její tváře a její pohled nenechají nikoho na pochybách. Toto je jasné a upřímné otevřené poselství doručené bez ozdůbek s čistou intenzitou těla.
Tato scéna nás učí přirozenosti, s jakou mohou být pocity ukazovány bez potřeby slov nebo lichotek. Ukazuje nám skutečnou přitažlivost bez hranic s velkou dávkou vášně, upřímnosti a pravdivosti. Ukazuje nám nesmírnou touhu komunikovat prostřednictvím tiché a zároveň zdrcující síly.
Vám, které neznám, říkám: otevřete oči, prohlaste se svým pohledem, použijte ruce a podpořte toho člověka, který je pro vás tak důležitý. Nesklopte zrak, neskrývejte ruce a nezdržujte úsměv. Miluj i v tichosti a nebude potřeba miluji tě prohlašujte se, protože jste to již sdělili svému těle a ten druhý to bude vědět.
