Když jsou priority jasné, rozhodování je jednodušší

Když má člověk jasné priority, dělá si svá rozhodnutí mnohem jednodušší . Je to jako udělat si prostor mezi větvemi hustého lesa, abychom si připomněli, kde jsou naše kořeny, ty, které živí naši sebeúctu, abychom věděli, kdo a co je příliš na to, abychom jednali beze strachu a vždy naslouchali hlasu srdce.

Tato myšlenka, která se navenek může zdát jako samozřejmá, ve skutečnosti obsahuje nuance, které stojí za zamyšlení. Žijeme ve světě, ve kterém existuje dimenze, která si stále více razí cestu mílovými kroky: zoufalství . Tato emoce, která často předchází depresivnímu stavu, ve kterém člověk ztrácí totální kontrolu nad svým životem, je jako trn, který se zasouvá hluboko, až nás nechá bez dechu.

Tato emocionální slabost vzniká, když začneme pochybovat o svém přesvědčení rozhodnutí zachycené v okamžiku našeho života. Proč investuji tolik času a úsilí do lidí, kteří mě pak zrazují? Proč se tolik bojím dělat práci, za kterou nejsem oceněn? Proč jsem v tu chvíli neposlechl svou intuici a neodešel, když jsem měl příležitost?

Zoufalství nebo vitální rozčarování způsobují nespokojenost a nespokojenost vede k postupné ztrátě kontroly nad vlastním životem. To jsou chvíle, kdy si myslíme, že nic, co udělám, nic nezmění. Namísto pádu do této prázdnoty máme příležitost přijmout ten okamžik osobní krize takový, jaký je: inflexní bod v našich životech. .

Toto je ten správný čas najít nové významy pro zkoumání našich vnitřních vesmírů při hledání něčeho, co dodává sílu, odvahu a motivaci naší identitě: priority.

Zveme vás k zamyšlení nad tématem.

Upřednostňujte potřeby a emoční mozek

Jedním z největších problémů, které dnes máme, je obtížnost oddělit naše priority od potřeb lidí kolem nás.

Pokud věnujeme svůj čas uspokojování požadavků druhých, zanedbáváme sami sebe a vzdalujeme se centru naší síly, křehkému jádru, kterému je třeba naslouchat každý den: sami sobě. Kořen problému spočívá v první vizualizaci našich priorit, abychom umožnili žádostem přesunout se do této sféry. To znamená, že mě nikdo nemůže žádat, abych dělal něco, co je v rozporu s mými hodnotami, co podkopává mou sebeúctu nebo ohrožuje moji fyzickou nebo emocionální integritu.

Vezmeme-li toto vše v úvahu v každodenním životě, budeme vždy muset činit rozhodnutí, která se řídí touto linií: linií srdce nebo spíše toho našeho emoční mozek . jak na to? Abyste lépe pochopili, jak na to, stojí za to nejprve proniknout do mozkových mechanismů, které doprovázejí jakékoli rozhodování.

Emoční neurony a neurony rozhodování

Tvrdí to studie zveřejněná v časopise Příroda Neuroscience mozková struktura, která řídí naše rozhodování, je orbitofrontální kůra. Tato práce upozornila na užitečný a velmi zajímavý fakt: v této struktuře jsou soustředěny dva typy neuronů s velmi konkrétní funkcí.

První jsou i neurony OFC, jehož funkcí je nabídnout emocionální hodnotu každé alternativě, ze které si můžete vybrat před rozhodnutím. Dělají to na základě našich předchozích zkušeností, naší identity a naší osobnosti. Je to jako předchozí mechanismus přímo spojený s tím, co nazýváme intuicí.
• Například: něco mi říká, že bych měl tuto pracovní nabídku odmítnout, protože vím, že se ode mě vyžadují určité dovednosti, které neodpovídají mému charakteru.

Druhou skupinou neuronů jsou buňky o. Emocionální složka již v tomto případě neexistuje, spíše než cokoli jiného platí praktická atribuce: musím tu práci přijmout, protože potřebuji plat, protože návrat do světa práce je v tuto chvíli prioritou .

Jakmile bylo rozhodnutí učiněno na základě těchto dvou mechanismů, emocionálního a atributivního, orbitofrontální kůra přiřadí tomuto rozhodnutí novou emoci. Účel je jednoduchý: mozek se nás neustále snaží motivovat, abychom v tomto požadavku uspěli v tomto cíli.

Potřeba mít jasné priority pro bezpečnější rozhodnutí

Jedna věc, kterou všichni víme, je, že v životě musíte riskovat. Správných rozhodnutí bude více a jiných méně; někdy to, co se zprvu zdá jako šílenství, se nakonec ukáže jako nejlogičtější a nejúspěšnější varianta naší existence. To, co chceme říci, je velmi jednoduché: Abyste byli šťastní, musíte se rozhodovat a nést za ně vždy zodpovědnost .

Pokud se musíte rozhodovat, neváhejte: vezměte si to, které vám dělá radost.

Pocit zoufalství zmíněný na začátku článku se řeší spojením se svým nitrem stanovením priorit, které nikdo nemá právo bojkotovat. Chcete-li toho dosáhnout, stojí za to zvážit tři jednoduché strategie:

Snížit. Uveďte všechny své aktuální potřeby na kus papíru. Uvědomíte si, že je jich mnoho, ale mezi nimi jsou skutečné priority: být šťastný, být respektován, cítit se dobře z fyzického a emocionálního hlediska... Zamyslete se nad těmito aspekty.

Porovnejte. Jakmile si ujasníte své priority, porovnejte je s požadavky prostředí. Jsou v harmonii? Jste žádáni, abyste udělali něco, co je v rozporu s vašimi hodnotami? Existují lidé, kteří mění vaše emocionální zdraví?

Konsolidace. Nyní, když jste si plně vědomi skutečnosti, že určité aspekty jsou v rozporu s vašimi prioritami, budete muset jednat, abyste upevnili rovnováhu mezi vnitřními prioritami a požadavky vnějšího prostředí.

Nakonec, když dokončíte tyto kroky, zbývá už jen poslední úžasný a podstatný detail: sestavení životního plánu. Protože pokud existuje výhoda spojená s uznáním vlastních priorit, hodnot, snů a nadějí, pak tato výhoda má ukázat, že můžeme a musíme být pány svého osudu.

Když má člověk konečně jasnou představu, co od životního dobrodružství chce, vyráží znovu.